Zápisník z Velké války VII. - V srbském zajetí
V srbském zajetí
Než jsme seběhli dolů, už se proti nám hnala velká přesila nepřátelského vojska s ohlušujícím křikem - Urááá!!!. V jedné ruce pušku s nasazeným bodákem, v druhé ruční granáty, které počali do nás metat, a nám nebylo možno velké přesile odolat. Nepřítel nás odzbrojil a byli jsme zajati. To bylo 28. listopadu 1914, asi v 10 hodin dopoledne. To samé se stalo s naším druhým praporem předešlý den.Zápisník z Velké války VI. - Pod palbou
Pod palbou
Pak jsme se rozvinuli do linie, jako záloha za prudké palby vyhrabali v zemi úkryty a leželi v nich do rána. Časně ráno bylo nařízeno, že máme jít nazpět do vesnice. Ještě za tmy jsme se vraceli. Kteří se opozdili a šli za dne, byli opět krutě pronásledováni prudkou střelbou. Shromáždili jsme se a šli dále na pravé křídlo. Tam jsme si vykopali dobré zákopy, kde jsme byli několik dní proti nepříteli.Zápisník z Velké války V. - Do zákopů
Do zákopů
Jeli jsme dnem i nocí přes Slavonii (*historické území rozdělené v současnosti mezi Chorvatsko a Srbsko), Uhry krásnými krajinami, projížděli pěknými městy, po mostech velkých i malých řek. Až 26. října asi v 10 hodin večer, vlak dorazil do města Mitrovic (*Sremska Mitrovica, Srbsko) na Srbských hranicích, kdež byla naše poslední železniční stanice.Zápisník z Velké války IV. - Ke svému pluku
Ke svému pluku
S těžkým srdcem jsem vykročil z domova, moje sestra, moje láska a šafář Nádvorník mě doprovázeli na nádraží. Tam jsme se ještě malou chvíli těšili vespolek, až přijel vlak č. 212, který jezdíval asi o půlnoci z Heřmaniček.Zápisník z Velké války III. - Loučení
Loučení
Když se mužstvo sjelo do svých doplňovacích okresů, tu byla města přeplněna, že nebylo možno, aby se všichni lidé mohli skrýt pod střechu. V kasárnách se vše hemžilo jako v mraveništi, hostince byly tak plný, že nebylo možno se vtlačiti do dveří a třeba i přenocovati pod širým nebem. Trvalo to několik dní, než se ulice trochu vyprázdnily.Zápisník z Velké války II. - Mým národům
Následující dokument obsahuje výroky, které lze chápat jako hanobení rasy, národa nebo náboženství. Je proto mou povinností upozornit, že tyto výroky jsou zachovány v zájmu historické autentičnosti. Nevyjadřují názor žádné žijící osoby, nevztahují se k žádné žijící osobě ani skupině, netýkají se současných událostí.