Zápisník z Velké války XX. - Bože, vysvoboď nás!
Bože, vysvoboď nás!
Stále prší a mrtvých přibývá. Převážet se nemůže, řeka je rozvodněná. Taliáni přivezli fasunk - jedno kolečko sucharu, to je jídlo na tři dny. Druhý den dostali jsme každý 2 lžíce rýže. Vaříme ji - voda není k sehnání, je špinavá, dřevo žádné. Bože, vysvoboď nás!Zápisník z Velké války XIX. - Lidomorna
Lidomorna
Vydali jsme se též s kamarádem Třešňákem na tuto žebrotu, zdali nám štěstí dopřeje, abychom též sehnali něco na zub. Zadarmo lidi nechtěli nic dát. Měl jsem dva nože a pěkný ručník, ještě ze Skopje z prádelny, za což jsem dostal kousek broje. též jsem měl na nohách ještě dobré opánky. Arnaut (*turecké synonymum pro Albánce) je u mě uviděl, hned mě nabízel za ně kousek chleba a staré rozbité opánky.Zápisník z Velké války XVIII - Řeky a močály
Řeky a močály
Zápisník z Velké války XVII. - Do Fiery
Do Fiery
Avšak chyba lávky, mašírujem už skrz město ku Drači, tu jsme dostali rozkaz, že tam nikdo nesmí! Žádné lodě nemohou tam přistát, a že jest toto město obklopeno našim rakouským vojskem. Nám bylo řečeno, že musíme jít na jiné přístavní město, vzdálené asi čtyři dni cesty. Obrátili jsme se zpět a utábořili se za městem, na kopci pod olivami.Zápisník z Velké války XVI. - Golgota
Golgota
Padali i koně, osli i muly, které nesly tak zvanou komoru. Ale ne pro nás, nýbrž pro naše velitele. A když se takový případ stal, tu jako hejno hladových krkavců vrhli jsme se na zdechlinu a vyřezali všechno maso, že zůstala jenom kostra. Ale to nestačilo pro tolik lidu, aby se mohli tím nasytit.
Zápisník z Velké války XV. - Přes pustiny
Přes pustiny
Zápisník z Velké války XIV. - Pěstní právo
Pěstní právo
Ještě jsem měl v záloze nové opánky, do nichž jsem se hned obul a malé boty dal do zálohy. A tak, za veselejšího cestování, jsme dorazili do jednoho města, které se jmenuje Elbasám (*Elbasan, Albánie). Neveliké to město a čilé na obchod, tam jsme ještě dosti lacino mohli si koupit živobytí. Hlavní obchod jest tam v tabáku a tak lacino nakoupili jedno oko (kilo a čtvrt) za osmdesát haléřů a výše.Zápisník z Velké války XIII. - Hlad
Hlad
Pak jednoho dne jsme odevzdali náčiní, složili naše věci a odpoledne opustili Struhu (*Struga, Makedonie). Za krutého mrazu jsme se vydali na cestu. Přišla brzy noc, měsíc nám svítil na cestu a šli jsme přes velké vrchy a doliny, asi do dvou hodin v noci, pak jsme stanuli, nahledali dříví, rozdělali ohně v silniční talutě a okolo nich jsme noclehovali až do rána. Ráno bez snídaně, bez chleba a bez všeho jídla, rázovali dále albánskými krajinami, Až jsme přišli po polednách k jedné vojenské stanici u silnice, kdež byly postaveny polní pekárny a nějaké skladiště. Slibovali nám, že tam dostaneme mináž a zatím nám dali dvěma dohromady, půl šálku mouky a půl lžíce soli a vedli nás až do večera dále.Už za tmy jsme se utábořili u jednoho dubového lesa, odhrabali sníh, nalámali syrového dříví a s velkou obtíží rozdělali ohně. Svařili v šálkách vodu a do ní málo mouky. Museli jsme s ní šetřit, aby nám vydržela na delší čas, poněvadž nebyla naděje, že zase brzo něco dostaneme. Pojedli jsme s velkou chutí naši mináž.
Unaveni dlouhým pochodem a dosti vymrzlí, rozložili jsme se okolo ohňů, a malou chvíli spali. Když nás zima probudila, musili jsme vstát, naložit na ohně, abychom se trochu ohřáli. Brzo nastal den, a my se plahočili velkými závějemi sněhu, jinde zase po kluzkém náledí klopýtali jsme přes albánské vrchy dále.
S) "Začalo mrznout a padá sníh, sháníme dříví a rozebíráme ploty z kůči arnautské. Ve 3 dnech nenajdeš ani kousek plotu. Arnauti (*albánští muslimové) sami rozebrali zbytek a poschovávali. Vařím z kukuřičné mouky škubánky a různé jiné speciality. Je to nemastné, neslané, ale chutná to všem výborně, doma by to snad ani pes nežral. Mináž stále žádná.
Hlad a stále hlad. Mrzne a celou noc sněží, jsme strašně vysoko. Obrovské závěje a mnoho lidí je boso. Odpoledne jsme počali sestupovati z velikého vrchu a už večer jsme se dostali dolů, kdež tekla řeka (*Tommorices). Přešli jsme přes most a tam už bylo teplo jako u nás na jaře. Nikde sníh, ani led a všechno zelené."
Ráno jsme vstali posilněni dobrým spánkem a šli dále pěknými krajinami, kde rostly olivy, pomeranče, citrony a všechny rostliny, které milují teplý kraj. Cestou se provozovaly rozličné obchody s prádlem, obutím i oblekem, které od nás albánští obyvatelé kupovali.
Každý byl hladov. Co nutně nepotřeboval, kus po kuse prodával za chleba i za peníze. Měl jsem pěkné boty, které nám zaslali američtí Čechové ještě do Skoplje. Učinil jsem též obchod s jedním naším vojínem, který měl peněz dost i boty dobré, jenomže malé. Prohodili jsme si je a on mi přidal šest dinárů a tak jsem měl zase pomoc.
S) "Hoši prodávají prádlo, deky, boty za kus chleba. Naše stráž nás okrádá až běda. Nedovolí nám nic koupit, přinášejí to sami a nechají si platit 10 krát dráže. Říká se, že jdeme do Drače (*1915 hl. město Albánie) a odtud do Itálie!
Všecko jedno, jen když se dostaneme z rukou těch lumpů srbských. Máme hlad a Srbáci z nás tahají poslední halíře. Je to hrozné být vydán na milost několika trhanům, kteří tě okradou, svléknou a ubijí, kdy chtějí. Já se stále držím vpředu, ten, kdo se opozdí nebo nemůže, je tlučen a okrádán."