Patří sem i slavnostní zapálení velkého táborového ohně. Je to silný a nezapomenutelný okamžik – pokud z něj ovšem nechtěně nevytvoříme jakýsi barbarský rituál.
Pomineme-li samotný obřad zapálení malého ohně, přenesení plamene k velké vatře a odříkávání formulací světových stran, tradičně se k tomu používají pochodně. Někdo jim říká louče, jiný fagule. Já zůstanu u původního označení – fagule.
Každý, kdo někdy takový obřad zažil, si jistě vybaví syčení kapající smůly, která ještě dlouho dohořívala v trávě. Občas se dokonce stalo, že celá hořící hmota odpadla z pochodně dříve, než světlonoš vůbec stačil pronést své první slovo.
Podle některých tradic si měl každý světlonoš svou faguli vyrobit sám. A ve většině případů jím bývalo dítě.
Právě zde podle mého názoru začíná problém.
Určený skaut nebo skautka dostanou úkol, který je na první pohled považován za čest. Ve skutečnosti se ale často mění ve stresující a nepříjemnou povinnost. Není divu, že příště už ji nevnímají jako ocenění, ale spíše jako trest.
Kde tradice naráží na bezpečnost
Před lety jsem narazil v jednom časopise na návod na výrobu slavnostní fagule. Na papíře vypadal dobře, v praxi byl však téměř nepoužitelný. Náš oddíl Hilahdih to řešil jednoduše – výrobu svěřil celé družině s vírou, že si poradí.
Sbírat pryskyřici přímo ze stromů považuji za zbytečný zásah do přírody. Pryskyřice je přirozenou ochranou stromu. Po jejím odstranění se strom stává náchylnější k napadení dřevokaznými houbami i škůdci.
Následuje další problém – rozehřívání pryskyřice nad ohněm. Smrková i borovicová pryskyřice se sice začínají tavit už přibližně mezi 70 až 120 °C, takže se může zdát, že jejich zpracování není nijak nebezpečné. Jenže při dalším zahřívání prudce roste riziko. Přibližně kolem 180 až 190 °C mohou jejich páry při kontaktu s plamenem vzplanout a při teplotách nad 250 °C může dojít i k samovznícení. Oba druhy pryskyřice jsou navíc velmi hořlavé a hoří intenzivním, kouřivým plamenem.
Právě proto mi běhá mráz po zádech při představě, že s takovým materiálem manipuluje dítě.
Ani samotné nanášení rozpálené pryskyřice není jednoduché. Používají se nejrůznější nádoby a nástroje, které bývají po práci prakticky nepoužitelné. Pryskyřici z nich běžnou vodou ani mýdlem neodstraníte.
Když to všechno sečtu, výroba jediné fagule je drahá, pracná a především zbytečně riskantní.
Jednodušší a bezpečnější řešení
Proto se přimlouvám za jinou variantu – napuštěné fagule. Stačí si předem připravit pruhy ze starého jutového pytle nebo jiné bavlněné textilie. Materiál dobře odpovídá tradičnímu vzhledu.
Pruhy se namočí do rozpuštěného parafínu nebo vosku, jejichž bod tání se pohybuje přibližně mezi 55 až 70 °C. Ještě teplé se pevně omotají kolem dřevěného držadla o průměru přibližně 1,5 cm a nechají se ztuhnout.
Další možností je omotat držadlo suchou textilií a hotovou faguli následně napustit lampovým olejem nebo tekutým podpalovačem na gril.
Po napuštění je však nutné nechat fagule důkladně okapat, aby palivo nestékalo po držadle až do dlaně.
Tradice nemusí zmizet
Možná někdo namítne, že taková fagule narušuje tradici. Do slavnostního ohně přece podle některých zvyklostí nepatří žádný textil. Domnívám se, že i to lze vyřešit organizačně.
Po zapálení velkého ohně mohou světlonoši kruh opustit i s pochodněmi a na předem určeném místě je bezpečně uhasit například v kbelíku s vodou. Do samotného slavnostního ohně se tak nedostane nic, co by narušovalo jeho symboliku.
Pokud chceme zachovat tradici světlonoše, zaměřil bych jeho přípravu jinam.
Čas, který se dnes věnuje sběru pryskyřice a výrobě fagule, může využít mnohem smysluplněji – například vlastnoručním vyřezáním rukojeti nožem. Přestože i práce s nožem vyžaduje opatrnost, je ve srovnání s manipulací s rozpálenou pryskyřicí nesrovnatelně bezpečnější. Tradice by nás měly spojovat, ne vystavovat zbytečnému riziku.
P. S. Smrková i borovicová pryskyřice mají velmi podobné vlastnosti. Obě jsou vysoce hořlavé, při hoření vydávají typickou pryskyřičnou vůni a po staletí se využívají nejen jako podpalovač, ale také v lidovém léčitelství. Zejména smrková pryskyřice je známá svými antiseptickými a protizánětlivými účinky.
