O mně

Proč píši tento blog?

Mám skautskou přezdívku Patt, která mi byla přidělena za mé kousky r. 1968, proto také ten název "pattoviny". Skautovat jsem začal roku 1966 v kroužku Zálesáků, pod vedením bratra Otto Findeise - Akély, a vydržel do roku 1970. Letní tábory se tehdy konaly nedaleko Velkého Blaníku u řeky Blanice a na Šumavě. Z této doby se krom fotografií a kronik, zachoval i autentický film.

Vybudovat po dvaceti letech zákazu skautský oddíl z ničeho, nebyla legrace. Nastoupíte s ostatními do vlaku, a když se rozjede, zjistíte, že z něho všichni pod nějakou záminkou vystoupili. Potom je na vás, kam dojedete. 

Budu sem proto přenášet část mých původních zápisků z jiného blogu, na který jsem začal psát v srpnu roku 2005. Dál stále čerpám ze svého osobního archívu, který obsahuje mnoho mých postřehů i původních dokumentů z oddílového archívu. 

Bezmála 12 let jsem aktivně stál v čele 3. skautského oddílu Hilahdih - jako jeho vůdce, a to člověka postupně změní. Své ego vymažete, a všechny své schopnosti darujete druhým, i za cenu osobních obětí. Stanete se vnímavější vůči okolí, chcete změnit svět k lepšímu.

Práce s dětmi je řehole, a za ta léta prošlo oddílem několik stovek chlapců i děvčat. Dnes mají své vlastní rodiny a děti, které dozajista milují a chrání. Ale tehdy byli oni součástí mé rodiny, a jim vděčím za mnoho krásných zážitků. 

Budu líčit nevšední práci vůdce skautského oddílu, pohled pod pokličku, a to od počátku, až po ukončení své mise v roce 2002. Slovo mise používám záměrně, protože jsem si nikdy nemyslel, že se tento příběh stane. Pro představu laiků, bývalých i současných skautů budu popisovat, kolik času, energie, hledání i odvahy za vším stálo. 

Chci vyprávět bláznivý příběh, o tom jak se stanete proti své vůli polobohem a zároveň budete jinými zatracován. Co stálo za všemi výhrami i prohrami, neboť není vše, jak vypadá když se ohlédnete, abyste zavzpomínali. Pravda je leckdy bolestivá, proto chci tímto způsobem vrhnout světlo na mnohé události, které jsou dnes čirou historií. 

Vidět do zákulisí událostí z pohledu tehdejšího dítěte - je nemožné. Děti byly pouhými účastníky i nástrojem dalších událostí. Pohled skautského činovníka, který stál mimo oddíl, je zase názorem diváka. Pokud budu uvádět málo známá a citlivá fakta, budu se snažit psát s pozměněnými jmény, a pokud si někdo bude myslet, že píši právě o něm, tak půjde čistě o podobnost náhodnou.

Na začátku bylo pár ohmataných knih, tužka, blok, pravítko, foťák na černobílý film, a chuť něco v té úžasné době změnit. Nebyly počítače, internet, smartphony, Facebook, tiskárny či digitální fotoaparáty. Neznal jsem pravý význam slov jako: manažer, brainstorming, survival, sponzoring, teambuilding, či experimentální pedagogika. To všechno bylo přede mnou a čekalo na objevení.

Měl jsem tu čest seznámit se a spolupracovat s mnoha vzácnými lidmi, kteří mi pomohli, když bylo třeba. Těm patří můj vděk a hluboká úcta...