Kdysi jsem na tomto místě psal o tom, jak mě jedna zašlá fotografie přivedla k pozapomenutému příběhu. Nyní se mi něco podobného přihodilo znovu.
Tentokrát všechno začalo opisem černého sešitu starého více než sto let. Své vzpomínky si do něj zapisoval účastník první světové války František Holický. Zápisky pořizoval ve Francii, kde tehdy pobýval jako válečný zajatec.
 |
| Originál deníkového zápisu Františka Holického |
Na základě jeho svědectví a dalších historických pramenů se mi postupně podařilo sestavit příběh celé Holického válečné anabáze. Vznikl tak dokument, který nám připomíná, kolik utrpení, strachu a beznaděje s sebou přináší každý válečný konflikt.
Později bývají připomínáni především hrdinové a velitelé. Já bych však rád přiblížil osud obyčejného člověka. František Holický nebyl slavným vojevůdcem ani známou historickou osobností. Přesto prošel válkou, zajetím a nakonec také československými legiemi. I jeho život se tak propojil se vznikem samostatného Československa.
Původní článek jsem zveřejnil v roce 2018, kdy uplynulo sto let od založení Československa. Později byla provedena autorská oprava v originálu.
Jak je text upraven
Při přepisu jsem se snažil zachovat původní rukopis co nejvěrněji. Opravil jsem pouze pravopis a typografii, aby se text četl pohodlněji. Tam, kde bylo potřeba něco dovysvětlit, najdete v kurzívě poznámky označené hvězdičkou (*). Jde většinou o dnešní názvy míst nebo údaje doplněné na základě později dohledaných historických skutečností.
V textu se objevují také kurzívou psané pasáže označené písmenem S). Ty vycházejí z deníku Josefa Šrámka. Přestože se oba muži s největší pravděpodobností nikdy nepotkali, jejich cesty se ve stejné době odehrávaly na stejných místech. Šrámkovy vzpomínky proto pomáhají dokreslit situace, které Holický zaznamenal jen stručně nebo vůbec.
Dochované fotografie a další obrazové podklady vznikaly v různých obdobích a zachovaly se v rozdílné technické kvalitě. Proto u původních historických snímků byly provedeny pouze citlivé technické zásahy – zejména úprava jasu, kontrastu a tonálního rozsahu, odstranění rušivých stop poškození a případně šetrný ořez.
Obrazy byly digitálně kolorovány. Barva zde neslouží jako historický důkaz, ale jako prostředek, který může dnešnímu čtenáři vzdálené události přiblížit a pomoci mu lépe vnímat prostředí i lidský rozměr vyprávění. Osoby, předměty ani prostředí nebyly svévolně přidávány nebo odstraňovány. Základní vypovídací hodnota fotografie tak zůstala zachována.
Velké poděkování patří vnučce Františka Holického, paní Věrce Š. ze Sezimova Ústí, která souhlasila s přepisem zápisků do elektronické podoby a jejich zveřejněním. Děkuji také Milaně Marii za trpělivost při editaci textu. Bez jejich pomoci by se tento příběh ke čtenářům nejspíš nikdy nedostal.
Kdo byl František Holický
František Holický se narodil 29. července 1882 v obci Radíč,
čp. 2, nedaleko Ješetic ve Středočeském kraji. Měl dva bratry a sestru. V době
vypuknutí války byl svobodný.
Rekonstruovaná podoba Františka Holického před odchodem do
války. Rekonstruovaný a digitálně kolorovaný obraz
Pracoval u c. k. Generálního ředitelství státních drah. Podle dochovaných rodinných podkladů dostal po vyhlášení mobilizace čtyřicetidenní odklad nástupu k vojenské službě.
Poznámka: V Holického vzpomínkách je 26. červenec 1914 spojován se zprávou o vypovězení války Srbsku a se všeobecnou mobilizací. Rakousko-Uhersko však vyhlásilo Srbsku válku 28. července a k všeobecné mobilizaci přistoupilo 31. července. Den 26. července pravděpodobně odpovídá Holického vzpomínce na první zprávy, mobilizační přípravy nebo vyvěšování vyhlášek. Přesnou místní událost se z dostupných podkladů nepodařilo určit. Červencová krize 1914
Odveden na srbskou frontu
Dne 14. října 1914, ve věku dvaatřiceti let, nastoupil František Holický vojenskou službu. Jeho pozdější legionářský záznam uvádí jako první útvar rakousko-uherské armády 28. zeměbranecký pěší pluk.
Po vyzbrojení a krátkém výcviku byl 26. října 1914 odeslán na srbskou frontu. Již 28. listopadu 1914 padl u obce Lazarevac do srbského zajetí.
Údaj o službě u 28. zeměbraneckého pěšího pluku a datum zajetí 28. listopadu 1914 u Lazarevace potvrzuje Holického legionářský záznam.
Albánská Golgota
V říjnu 1915 zahájily německé, rakousko-uherské a bulharské jednotky společný útok proti Srbsku. Srbská armáda se pod jejich tlakem zhroutila a začala ustupovat přes Černou Horu a Albánii směrem k Jaderskému moři.
Spolu s armádou prchaly desetitisíce civilistů. Nesli s sebou nejnutnější majetek a často vedli také hospodářská zvířata. Součástí ustupujících kolon byly rovněž desetitisíce rakousko-uherských válečných zajatců. Mezi nimi se nacházel i František Holický.
Zajatci museli cestou upravovat horské stezky a přechody, aby jimi mohly projet povozy. Následoval mnohatýdenní pochod zimní krajinou. Lidé umírali hladem, nemocemi, zimou a naprostým vyčerpáním.
Ti, kteří cestu přežili, dorazili přes Černou Horu a Albánii k jadranskému pobřeží. V oblasti přístavu Vlora převzala část rakousko-uherských zajatců Itálie. Ústup srbské armády a civilistů, jehož součástí byl také pochod zajatců, vešel do dějin jako albánská Golgota.
 |
| Hlavní trasy ústupu přes Černou Horu a Albánii k jadranskému pobřeží. Cesta Františka Holického trasou III. je doložena z dostupných podkladů. Současná orientační mapa. |
Poznámka: Původní článek uváděl 75 000 rakousko-uherských zajatců a pět týdnů pochodu. Odborné prameny se však v počtech i časovém vymezení liší. Jedna z odborných studií uvádí přibližně 60 000 zajatců na počátku pochodu a asi 23 000 těch, kteří dorazili k pobřeží; pochod podle ní trval téměř devět týdnů. Studie o rakousko-uherských zajatcích na Asinaře
Asinara a práce ve Francii
František Holický byl spolu s dalšími přeživšími zajatci přepraven z albánského pobřeží na italský ostrov Asinara nedaleko Sardinie. Na ostrově vznikl rozsáhlý zajatecký tábor, v němž panovaly velmi těžké hygienické a zdravotní podmínky.
Později byl Holický převezen do Francie. Jako válečný zajatec pracoval ve francouzských Alpách při ražbě tunelu pro hydroelektrárnu, pravděpodobně až do konce roku 1917.
Tady jeho zápisky končí…
V československých legiích
Dne 22. března 1918 se František Holický v táboře v Cognacu přihlásil do československých legií ve Francii. Od 14. dubna 1918 sloužil jako vojín u 21. československého střeleckého pluku. Po výcviku byl s plukem odeslán na frontu.
V říjnu 1918 se účastnil bojů v prostoru obcí Terron a Chestres. Právě u Terronu svedl 21. československý střelecký pluk jeden ze svých nejtěžších bojů. Boje u Vouziers a Terronu
Údaje o přihlášení do legií, zařazení k 21. střeleckému pluku a hodnosti vojína potvrzuje Holického legionářský záznam.
Návrat do vlasti
Na přelomu let 1918 a 1919 se českoslovenští legionáři začali vracet z Francie do nově vzniklého Československa. Mezi navracejícími se jednotkami byl také 21. československý střelecký pluk. Pluk byl následně nasazen v československo-polském konfliktu o Těšínsko.
Podle legionářského záznamu skončila Františku Holickému služba v legiích 6. května 1919. Poté se vrátil do rodné Radíče. Později se oženil a se svou ženou vychoval tři děti.
Poznámka: Text vychází z deníkových zápisů Františka Holického a z doprovodných rodinných a historických podkladů. Jeho dobový jazyk, způsob vyprávění a osobité stylistické zvláštnosti jsou v samotných deníkových kapitolách zachovány. Doprovodné obrazy jsou obrazovou rekonstrukcí a byly digitálně kolorovány.
