Něco málo úvodem
Na základě těchto vypovědí a dalších historických faktů, se mi postupně podařilo zdokumentovat celou anabázi Holického. Tímto vznikl jedinečný dokument, který nám přibližuje kolik utrpení, beznaděje s sebou nese každý válečný konflikt. Snad jsou později oslavováni hrdinové té doby, ale já bych rád přiblížil osudy obyčejného člověka. Nebyl hrdina, přesto i on pomohl vzniku nového státu - Československa. Je tomu 100 let...
Snahou také bylo, zachovat opsaný text identický s původním rukopisem. Pro větší autenticitu jsou v závorce (*) kurzívou uvedeny názvy, které odpovídají současnosti, nebo dodatečně zjištěným historickým faktům.
"V průběhu textu jsou vloženy kurzívou parafráze, označené písmenem S), které citují obdobný deník. Jsou to zápisky jistého Josefa Šrámka, které i vydal knižně jeho vnuk. Nejspíš se s Františkem Holickým neznali, ale přesto se pohybovali takřka ve stejnou dobu, přibližně stejnou cestou."Poděkování patří vnučce p. Františka Holického, paní Věrce Švábové ze Sezimova Ústí, které souhlasila s přepisem zápisků do elektronické podoby a zveřejněním na webu. Děkuji i Milaně Marii, která měla se mnou trpělivost a pomohla s editací.
Kdo byl František Holický
Narodil se dne 29. 7. 1882 v obci Radíč, čp. 2, nedaleko Ješetic, ve Středočeském kraji. Byl svobodný, měl dva bratry a sestru. V době vyhlášení války Srbsku a následné všeobecné mobilizace (26. 7. 1914) pracoval u c.k. Generální ředitelství státních drah, z toho důvodu dostal na 40 dní odklad.
Na pozadí Holického zápisků se v průběhu tohoto světového konfliktu, v říjnu 1915, uskutečnila německá, rakousko-uherská a bulharská armáda invazi do Srbska. Srbská armáda se zhroutila, a byla nucena rychle ustupovat do Albánie. Tento ústup byl prováděn třemi proudy. Společně s armádou utíkaly také desítky tisíc civilních uprchlíků, se svým majetkem, často i zvířaty.
Při odsunu bylo hnáno 75.000 rakousko-uherských válečných zajatců, včetně našeho pisatele. Cestou zajatci byli nuceni upravovat horské stezky a přechody pro povozy. Započal hrůzný, vyčerpávající pochod, během něhož zajatci umírají na nemoci či vysílením. Srbové zajatce hnali v průběhu pěti týdnů, jako stádo přes Černou Horu a Albánii do přístavů Vlora. Zde si je dle dohody převzala Itálie. Tyto události jsou obecně nazývány albánskou Golgotou.
Do sboru českých dobrovolníků legionářů, vstoupil podáním žádosti 22. března 1918 v táboře v Cognacu, od 14. dubna 1918 byl ve výcviku jako vojín u 21. střeleckého pluku, poté přesunut na frontu. V říjnu 1918 se účastnil zejména bojů v prostoru obcí Terron a Chestres.
Během ledna 1919 počaly do Československa přijíždět části čs. vojska z Francie. Jako první dorazil právě 21. střelecký pluk legionářů, který se následně účastnil vojenského zásahů legií na Těšínsku proti polské agresi. Demobilizován byl Holický 6. května 1919, a navrátil se do rodné Radíče. Šťastně se oženil a vychoval celkem tři děti.
