spisovatel ale praktik, je zcela jasné, ani se za spisovatele nevydává. Humorné odlehčení je myslím na místě, líp si to člověk zapamatuje, ale samozřejmě, nemusí to každému sednout. Uvedu jednu parafrázi z úvodu knihy Milana Halouzka:
"Po posledním politickém převratu, tuším někdy koncem devadesátých let minulého století se na našem trhu začaly pozvolna objevovat nejrůznější zahraniční publikace a příručky zabývající se problematikou survivalu. (Slovo survival je obsahově a významově širší pojem než jeho prostý český překlad přežití, totéž se týká i všeobjímajícího a obsahově nepřeložitelného anglického výrazu outdoor.) Jako lehce militantní, bývalý armádní důstojník jsem v této zahraniční literatuře zkoumal, co se od dob pana Setona, Powella či našeho junáka Svojsíka do současnosti v této oblasti změnilo.
Bohužel, všechny survivalové příručky, které mi prošly rukama a nebylo jich zrovna málo, mi velmi detailně na desítkách stran popisovaly, jak s úsměvem na tváři přežít uprostřed desetimetrových vln rozbouřeného Atlantiku obklopen hejnem hladových žraloků, jak se chovat v pravé poledne v pouštích Sahary, když máte v nohavici kalhot písečnou zmiji, či jak nezamrznout v arktických či antarktických ledových pustinách s otevřenou dvojitou frakturou kosti stehenní a ledním medvědem na dohled. Jelikož jsem se však narodil v našich malých Českých poměrech a 99,99% svého života trávím v klidné, po staletí civilizované střední Evropě, došel jsem k závěru, že tyto důmyslné návody jsou našinci platné jak mrtvému zimník..."
