PhDr. R. M. Boušek - jeho šťastná hvězda

V červnu roku 1930 se v táborském Grand hotelu uskutečnil víkendový sjezd abiturientů zdejšího gymnázia po 20 letech, kterého se účastnil i nám známý Dr. Rafael Maria Boušek.

Výzkum nádrže Jordán

Pár dní po této události začal z průzkumem nádrže Jordán, za podpory města. Pomoci distančních bojí si vodní plochu rozdělil na čtverce, v kterých následně prováděl měření hloubky, a sbíral další data. Ale, aby mohl systematicky provádět průzkum, musel mít k ruce stálé plavidlo, nejlépe pramici. Řešením bylo, stát se členem "Veslařského klubu Jordán", kde zastával po několik let funkci archiváře a tiskového referenta.

V průběhu dvou let, podnikl sám, nebo s pomocí svých studentů, celkem 322 vyjížděk na lodi, při nichž vykonal, kromě jiné vědecké práce, 2343 měření. Měření hloubky prováděl tak, že měl na laně přivázáno závaží, které spouštěl na dno. Největší hloubku naměřil něco málo přes dvanáct metrů, čímž vyvrátil ve své době rozšířené spekulace o tom, že je Jordán hluboký jako kostelní věž na Žižkově náměstí. Také zaznamenával do svého zápisníku teplotu vody u dna, nebo směr hlavních větrů a nejčastějších bouří.

Podle jeho žáka, pozdějšího univerzitního profesora Václava Dyka, byl Rafael Maria Boušek průkopníkem přehradního výzkumu u nás. Část života věnoval nádrži Jordán, kde prováděl výzkum, na jehož základě vypracoval přehled o periodicitě planktonu. Jelikož měl i výtvarné nadání, doprovázel své výzkumy i kresbami (na některých aukcích se jeho obrazy živočichů prodávají dodnes). Navíc, jeho mikroskopické vzorky patřily k tomu nejlepšímu za jeho času, a některé školní pomůcky ručně Bouškem vyrobené, používá gymnázium po dnes.

Rafael byl v té době již uváděn jako starší profesor na gymnáziu, který se mimo jiné, stará se o sbírky, a je zástupcem ředitele gymnázia. Později (1934) byl Dr. R. M. Boušek dokonce zvolen za řádného člena Čsl. biologické společnosti v Brně.

Byl popravdě profesorem velmi univerzálním, učil nejen biologii a chemii, ale také geografii a zeměpis. V jeho třídách se vyučovalo stylem univerzity, a někteří studenti dosahovali mimořádných znalostí. Samozřejmě, ne všichni rodiče byli nadšení způsobem výuky profesora Bouška, o čemž se dochoval dopis rodičů, který byl zaslán tehdejšímu řediteli ústavu.

Dalo by se napsat, že měl Rafael svou šťastnou hvězdu. Hvězdu, na které se mu dostávalo uznání a popularity. Proslul jako člověk, který má smysl pro humor, recesi i dobrodružství. Vlastnil dům, auto, psal vědecká pojednání do časopisů českých i zahraničních. K úplnému štěstí mu scházela už jenom láska a vlastní rodina…