PhDr. R. M. Boušek obětí perzekuce

28. září 1941 přilétá do Prahy Reinhard Heydrich, coby nový zastupující říšský protektor, a již svým prvním výnosem z toho dne, udal směr, jakým se měl život v Protektorátu ubírat.

Byl vyhlášen výjimečný stav a stanné právo, které měly ochromit jakékoliv protiněmecké akce. S příchodem R. Heydricha, se začala důsledně řešit další existence židovského obyvatelstva na území protektorátu, vč. města Tábora. Ve školním roce 1941/1942 se také naplno realizovala tzv. germanizace čs. školství.

A tak, zatímco před jordánskou hrází (Písecké rozcestí) se fyzicky likvidoval židovský hřbitov, tak na druhém konci hráze, v budově reálky, studenty nahradila německý armáda, která si tu zřídila kasárny.

Studenti se museli přestěhovat na Staré město, do budovy Gymnázia, kde se muselo studovat na "směny". Navíc se vyučování v českém jazyce nahradilo jazykem německým. Ještě hůře na tom byli žáci měšťanky, kteří měli vyučování tři dny v týdnu a zbylé dva dny byla škola vyhrazena pro děvčata.

Je dobré poznamenat, že to byl bohužel také poslední rok, který byl zakončen tradiční maturitou (v němčině). Následující léta, až do konce války byly střední školy pouze pro chlapce a bez maturity.

Rok 1942 začal na táborské reálce, důkladnou perlustrací pedagogického sboru a jeho loajálnosti k říši, která zvlášť kulminovala po atentátu na R. Heydricha.

Proto se nelze divit, že závěr školního roku 1941/42, byl ve znamení zatýkání (prof. Prchlík, Bittner, Kuba, Potměšil) a tzv. "odchodů" dalších vyučujících. Mezi nimi byl penzionován z „rasových důvodů” i PhDr. Rafael Boušek.

Nabízí se otázka, proč byl ve svých padesáti (nikoliv 60 letech, coby stát. zaměstnanec) PhDr. Rafael Boušek penzionován, a důvodů se nabízí hned několik:

• Pro nacisty měl podezřelý původ. Vždyť jméno Rafael pochází z hebrejštiny.
• Bylo veřejně známo, že Rafael i jeho otec byli velkými českými patrioty.
• K jeho odchodu mohlo dojít pod určitým tlakem profesorského sboru. Ať už těch, kteří kolaborovali s německou mocí, nebo naopak, strachu vlastenců, jestli není sám Rafael kolaborantem, když má za ženu Němku.
• Byla známa Rafaelova politická činnost. Roku 1918 byl dokonce předsedou (str. 136) České strany národně sociální (ČSNS) v Rakovníku (gestapem nazývané „Benesch-Partei”). Tato strana byla silně protinacistická a už před anšlusem Rakouska, se hlásila se k vojenské obraně Československa.
• Dozajista na něho byl vyvíjen nátlak úřadů, protože setrvával ve smíšeném manželství s německou občankou a odmítl se sám přihlásit k německému občanství.

Po záboru Sudet, se jejich obyvatelstvo, a to se týkalo jeho manželky, se stali německými občany. S přihlédnutím k této skutečnosti, Rafaelu Bouškovi tím náleželo právo přihlásit k německému občanství automaticky…

Tím, že byl PhDr. Rafael Boušek donucen předčasně odejít do penze, byla dovršena tichá perzekuce rodiny Boušků. Z úspěšných a vážených táborských patriotů, se přes noc stali ztracenci. Od té doby, na celou rodinu lidé začali koukat skrze prsty, a tento pohled se nezměnil, ani s koncem války.

Není známo, zda Rafaelova mladá manželka Růžena, po svatbě setrvala v zaměstnání, ale pravděpodobně to již nebylo společensky vhodné. Také není známo, jaké vztahy Růžena udržovala s ostatními lidmi kolem sebe, a hlavně v rodině.

To můžeme pouze tušit, protože současně, po odejití Rafaela do důchodu, Růžena Boušková roz. Baierlingová požádala o rozluku manželství. Rozvod umožňovalo nařízení Protektorátu Čechy a Morava § 606 něm. c. ř. s. resp. §76, kdy jeden z manželů není německé národnosti.

Je známo, že Vodnáři (Růžena), jsou schopni se z hodiny na hodinu sbalit a od základů překopat svůj život. Kam se dále ubíraly její kroky se už nedozvíme. Nechávám to na představivosti každého. Důkazem, že ji nic dobrého nečekalo byl samotný závěr válečných dní v Čechách.