Ať již klokotský učitel Václav Kliment Josef Boušek (pedagog, malíř a historik), či jeho syn PhDr. Rafael Maria Boušek (pedagog, biolog a herpetolog), byli vyhledávanými osobnostmi.
Nevlastnili rozsáhlé nemovitosti, žili střídmě a nikdy netrpěli nouzí. Na druhou stranu, jsou příkladnou ukázkou, jak vrtkavá může být sláva i „statky” v zrcadle historie. Jak lehce, a s nimi tisíce jim podobní, velmi rychle upadli do chudoby.
Za okupace a po vzniku Protektorátu Čechy a Morava na našem území spatřila světlo světa nová měnová jednotka, protektorátní koruna. Úspory byly znehodnoceny oslabením kurzu koruny vůči říšské marce.
Za jednu říšskou marku bylo zapotřebí zaplatit deset korun. Okupanti mohli díky nastolenému kurzovému závazku v protektorátu výhodně nakupovat – i koruna posloužila jako způsob, jak se zmocnit kupní i pracovní síly obyvatelstva. Držení větší hotovosti bylo zakázáno a měly se ukládat do spořitelny …
Po osvobození, si měnová reforma v roce 1945, v krutosti, nijak nezavdala s jejím pokračováním v roce 1953.
Tehdejší výměna starých peněz za nové probíhala v poměru jedna ku jedné, ovšem pouze do výše 500 korun. Veškeré úspory nad tuto částku, byly vázány na vklady, které se občanům měly vyplatit po stabilizaci ekonomiky a zrušení přídělového systému.
V tomto ohledu doporučuji prostudovat především Dekret presidenta republiky č. 91/1945 S.b, o obnovení československé měny. Je to depresivní čtení. Výplod v intencích tzv. Košického vládního programu, jehož jádrem byla obnova státu pod všeobecným státním dohledem a zahájení cesty k úplnému centrálnímu řízení ekonomiky, k čemuž nakonec také po roce 1948 došlo. Kam to dospělo všichni víme.
Tragédií mnoha lidí bylo, včetně rodiny Boušků, že k vrácení úspor státem nikdy nedošlo. V 1. června 1953 přišla reforma nová, byl zrušen přídělový systém, a veškeré vázané vklady byly anulovány bez náhrady. Škrtnutím dluhů státu vůči domácímu obyvatelstvu šlo o faktický státní bankrot. Ale tehdejší mocí, byla reforma prezentována jako vítězství "pracujícího lidu" …
