Skautský tábor se toho léta konal již tradičně na starém známém tábořišti ve Starých Horách. Trval tři týdny – od 13. července do 3. srpna 1996 – a během jeho vrcholu se na louce mezi lesy sešlo až jednapadesát účastníků.
Jenže, tenhle tábor byl jiný než ty předchozí. Něco se změnilo. Možná jen nenápadně, ale přece: poprvé se k nám připojily světlušky.
Tyhle malé zářivé hvězdičky se staly součástí oddílu teprve před rokem – pod laskavým vedením sester Sluníčka a Stáni – a letošní léto mělo být jejich velkou premiérou pod širým nebem.
Aby se dokázaly skutečně zapojit do celotáborového dění, připravil Patt se Sluníčkem nový koncept: vznikly dva smíšené voje, ve kterých bok po boku působila jak světluškovská něha, tak vlčácká dravost. V těchto skupinách se rodilo přátelství, sdílená zodpovědnost i první táborové příběhy.
Patt zároveň požádal Sluníčko, aby pro světlušky připravila doplňkový program – něco, co by jim přiblížilo táborovou atmosféru, ale nezatížilo je víc, než by unesly. A Sluníčko, jak bylo jejím zvykem, nezklamala.
Toho rána Patt vyhlížel Jima. Měl přivézt nejen své děti, ale i zdravotnici Věru. Nakonec dorazil – bez zdravotnice, zato s kamerou v ruce. Tu si vypůjčil a spolu s Pinociem začali hned natáčet první záběry tábora.
Proto v mezičase Patt požádal Sluníčko, aby od všech vybrala zdravotní dokumentaci a připravila ve srubu provizorní ošetřovnu s lékárnou.
Den plynul v rytmu práce. Stavba tábora postupovala – stany rostly jako houby po dešti, latríny byly vyhloubeny, kuchyň začala vonět dřevem a prvním čajem. S večerem přišla únava, ale i očekávání. Všichni po očku sledovali Patta. Až zavelí „Dost!“ – pak teprve bude první den skutečně za nimi.
Večerní čaj v jídelně znamenal jediné – tábor právě oficiálně začal. Patt si stoupl před všechny a slavnostně přivítal světlušky na jejich vůbec prvním táboře. Děvčata seděla tiše, s očima jako talíře a hltala každé slovo. Následovalo čtení pravidel: táborový řád, bodování, signály, hlídky i ohlašovací povinnosti. Pak každý obyvatel tábora nahlásil, ve kterém stanu bude bydlet a s kým.
Patt následně předal slovo činovníkům, což byli: Pinocio, Vysílačka, Placák, Takio, Seržant a Stáňa, kteří – podle svého slibu – měli představit dětem celotáborový program.
Nastalo ale trapné ticho. Nikdo z nich si zřejmě nepřipravil vůbec nic. Výmluva byla jednoduchá: „Program má Mamut – až přijede, začneme.“ Jenže nikdo nevěděl, kdy se Mamut vlastně objeví.
Patt se zarazil. Neřekl nic, ale v duchu tušil, že na tento tým se letos příliš spoléhat nemůže. Věděl, co musí udělat. Pokračoval tedy dál a informoval všechny s novinkami tohoto tábora. Připomněl činnost a povinnosti denní hlídky, včetně vedení deníku. Tyto hlídky měli zajišťovat větší děti a činovníci.
Následovalo jmenovité složení jednotlivých družin a vojů, rádcové si vylosovali své družinové barvy. Do večerky vznikal prostor pro emoce, kdy rádcové motivují své nové družiny, vymýšlejí se pokřiky. Dlouho do noci je slyšet vzrušený šepot, ještě z domova odpočatých dětí.
Modrá družina - Malý Bidlo / Bobr
Bílá družina - Pivo / Špendlík
Červená družina - Divočák / Tichošlápek (Míra Celnar)
Zelený voj (vlčata a světlušky) - Pinocio / Stáňa
Žlutý voj (vlčata a světlušky) - Borek / Sluníčko
Tábor po večerce utichl jako mávnutím proutku a Patt si v tichosti svolal všechny přítomné činovníky i rovery …
