Zpočátku to vypadalo na klasický koncert výmluv. „Program má u sebe Mamut!“ ozývalo se sborově ze tří stran. Patt ale nebyl z těch, kdo by nyní věřil na bratra Mamuta, zvlášť když se ani neobtěžoval zúčastnit se tábora, a co víc — ani se omluvit. Položil proto přímou otázku: „Kolikrát jste se kvůli programu sešli?“
Rozhostilo se ticho, v němž by bylo slyšet spadnout i krabičku sirek do trávy. Nakonec někdo nesměle přiznal: „No... scházeli jsme se doma u zdravotnice. Ale program jsme vlastně neřešili.“
Patt si povzdechl. „Takže navrhuju následující: pokud si do zítřejšího večera neopatříte od Mamuta váš program, pojede se podle mého.“
K jeho překvapení nikdo neprotestoval. Naopak — návrh byl přijat až podezřele ochotně. Možná právě proto, že nikdo netušil, co „Pattův program“ obnáší. Aby aspoň zachránili zdání zájmu, začali si ještě ten večer náhodně vypisovat čísla stránek z herních knih, které si vypůjčili od Patta.
Ráno přišlo dřív, než by si kdo z táborníků přál. Budíček byl o celou hodinu dříve a ospalé obličeje dětí naznačovaly, že by raději zůstaly ještě chvíli ve spacácích. Stavba tábora totiž stále nebyla u konce. Dětské stany sice už stály jako malé plátěné domečky, ale brána, stožár a další nezbytnosti zůstávaly zatím jen v podobě přání. Teprve když se z kuchyňských kamen konečně začal zvedat kouř a ve vzduchu se rozvoněla snídaně, nálada v táboře se znatelně zvedla.
Právě v tu chvíli, kdy děti dojídaly, co jim maminky zabalily, a Patt usrkával kávu, se na scéně objevil Jim. Jeho auto zvířilo prach cesty a z něj vystoupila i zdravotnice Věra. Patt se potěšeně usmál. „Výborně,“ zaradoval se, „zdravotnice konečně dorazila na stálo!“
Hned si zavolal skupinku roverů a požádal je, aby co nejdříve postavili chybějící stan pro Věru. Ta mezitím s energií sobě vlastní vyskočila z auta, halasně zdravila všechny kolem a s úsměvem naslouchala stížnostem roverů, kteří jí nadšeně líčili, jak je Patt předešlý večer urazil.
Věra vtrhla do tábora jako tropická bouře. V několika minutách zkontrolovala ošetřovnu i lékárnu, spustila kanonádu na děti kvůli chybějícím lékařským potvrzením a okamžitě začala lamentovat nad tím, že nikde nevidí termofor ani jodisol. Patt zůstal klidný. Postavil se proti ní a pronesl: „Věro, tohle se řeší před nástupem na tábor. A když jsi nepřijela, jak jsi měla, museli jsme se zařídit bez tebe. A vůbec — proč jsi vlastně nedala vědět, že přijedeš pozdě?“
Zřejmě v důsledku toho, co jí Patt právě vytkl, či snad shodou okolností, Věře povolily nervy. Její tvář zrudla, oči se zaleskly hněvem a hlas se jí rozechvěl: „Co si o sobě vůbec myslíš? Hraješ si na vůdce tábora a ani ten zatracený stan jsi mi nezařídil!“ zakřičela na celý tábor. Než Patt stihl odpovědět, vmísil se do hádky i brunátný Jim. Jako by jen čekal na příležitost, spustil proud urážek a výčitek, aniž by bral ohled na to, že je kolem plno dětí. Táborem se nesla jeho vulgární slova, zraňující a plná jedu...
