V srdci údolí Romanche, několik kilometrů od Livet-et-Gavet, v obci Allemont, chráněné před zvědavými očima, se skrývá elektrárna Bâton, podzemní (troglodytní) elektrárna.
Oživení nastalo v roce 1915, kdy se stala energie prioritou pro válečný průmysl. Stát proto společnosti pro rychlé dokončení přislíbil, že dodá na další práce 400 válečných zajatců. Ve skutečnosti, jejich počet nikdy nepřesáhl 300 lidí různých národností.
Další osudy Františka Holického, si lze pouze domýšlet. V Le Rivier d'Allemont byl rozhodně do konce roku 1917, možná až do jarních měsíců r. 1918. O poměrech napovídá i stížnost Ernesta Dusaugey (majitel společnosti) zaslané na policejní prefekturu v Grenoblu. V ní si Dusaugey stěžuje na malou disciplinu a velkou fluktuaci zajatců. Práci sabotovali pod sebemenší záminkou stávkami, či simulovali nemoc. Vyskytovalo se úmyslné ničení a ztráta nářadí, narodostní rozmíšky a velmi napjaté vztahy mezi předáky a zajatci…
Dál je možné se opřít o fakta na pozadí historických událostí, včetně vzniku čs. legií ve Francii. V Cognacu se formoval český 21. střelecký pluk legionářů, kam se František Holický přihlásil. Jak se do Cognacu dopravil (s kým), není známo, nejspíš po svých (550 km). Vlaky byly plné opilých francouzských vojáků, a cestování s nimi, bylo v té době pro bývalého zajatce rozhodně velkým rizikem.
Do sboru českých legionářů, vstoupil podáním žádosti 22. března 1918 v táboře v Cognacu. Od 14. dubna 1918 byl ve výcviku jako vojín u 21. střeleckého pluku. V říjnu 1918 se účastnil zejména bojů v prostoru obcí Terron a Chestres, pod velením francouzského generála Philippe, ve svazku francouzské V. a později IV. armády.
Během ledna 1919 začaly do Československa přijíždět části čs. legionářů z Francie. Jako první dorazil právě 21. střelecký pluk legionářů, který se následně účastnil vojenského zásahů legií na Těšínsku proti polské agresi, pod velením ppl. Šnejdárka. Demobilizován byl Holický 6. května 1919 a vrátil se do rodné vsi.
Tento ojedinělý dokument je svědectvím jednoho životního příběhu, který by vydal na knihu. Svědectví o statečnosti i osamělosti mladého Čecha ve válečné vřavě. Z dnešního pohledu není rozhodující, kde v První světové válce, i na čí straně, český voják bojoval. Je to stále součást našeho národa - naší stoleté historie. A národ, který zapomene na svou historii - zanikne. Proto je třeba ctít statečnost každého jednotlivce, který se o náš stát přičinil...