Má použití telefonu jako součást aktivit skautingu pokazit zkušenosti, nebo to může být "lék", aby se naše současné zkušenosti staly více významné pro dnešní mládež? Tento komentář mě přiměl přemýšlet, kde je správná odpověď.
Někdy najít odpověď na tento druh debaty, jak jít kupředu, je potřeba se podívat dozadu a tam hledat odpověď. Jedna z nejzajímavějších citací lorda Baden-Powell je, Rybář nepoužívá návnadu, které mu chutná. On používá návnadu, která chutná rybám. Takže dětem. Tato citace naznačuje důležitost náplně pro naše děti.
Když jsem byl skautem, vzpomínám si, že když se šlo na výpravu, měl každý v kapse nůž. Kapesní nůž byl velmi užitečný nástroj. V průběhu času nože prošly poměrně sofistikovaným vylepšením, přidávaly se otvíráky, pilky, baterka, kompas, pinzeta a dokonce párátko.
Když
jsem sloužil jako vůdce skautského oddílu, vždy jsem cítil, že je mou
povinností, aby každý člen oddílu byl řádně proškolen s jeho zacházením.
Koneckonců, mohl být nebezpečný. V některých případech, pokud se s nožem
nezacházelo správně, mohlo dojít k jeho zničení. Takže pokud můžeme ovlivnit správné
používání kapesního nože, pak by mělo být možné udělat to samé s chytrými
telefony.
Samozřejmě,
je to i jeho schopnost zachytit vzpomínky. Použitím smartphonu, dokáže dnes dítě
zachytit každý z těch život měnících okamžiků které nemůže získat
jinde. Okamžiky, které lze sdílet s rodinou, přáteli a možná jednoho dne
i s jeho dětmi. Život by se neměl žít přes čočku fotoaparátu, měl by být
prožitý z první ruky. Skauting není o pozorování života, nebo zábavě - je o
aktivní účasti a žít jej.
Bohužel,
nemám příliš mnoho vzpomínek z mých dnů coby skauta. Ne každý měl tehdy přístup
k fotoaparátu. Miliony skautů před námi neměli zkušenosti s laserem, protože
neměli smartphone. Oni ale také nepotřebovali obdiv a schválení virtuálních přátel,
protože oni měli ty skutečné.
Jsou
okamžiky, kdy ve skautingu může být použití smartphonu vhodné. Můžete používat
svůj telefon k zapamatování nadcházejících událostí pro oddíl. Vidím pomoc smartphonu při učení různých
dovedností. Na
druhou stranu si nemyslím, že je dobrý nápad naučit se ho používat k navigaci,
místo mapy a buzoly.
Elektronický kompas je skvělý, za předpokladu, že vám vydrží
baterie. Mojí buzole však nikdy energie nedojde když nemám nabíječku, ani má mapa
náhle nezmizí, protože signál nedorazil na můj telefon. Myslím, že učit skauty k použití těchto funkcí by stačilo později, ale musí se nejprve naučit
základy.
Nyní několik zkušeností zvenčí: Tony L.
Měl
jsem tu čest sloužit jako skautský vůdce s oddílem na Jamboree 2013. První z
mých dvou poznatků se bude proto zabývat vlastním Jamboree: Mobilní telefony
byly na setkání propagovány na nadnárodní úrovni, takže jsme neměli na
vybranou.
1. Skauti
mobily používali na hraní her, atd., až se baterie rychle vybily a skauti
strávili více času snahou nabít telefon, než aby se zabývali vlastním programem.
2.
Inzerovaná WiFi síť nefungovala tak, jak byla měla, a tradiční pokrytí mobilním
operátorem bylo velmi špatné. Bylo to zklamáním pro skauty, kteří nemohli dělat
to, co chtěli, zároveň frustrací rodičů, kteří se nemohli dovolat malého
Honzíka, jak by si přáli. Navíc nám přibyli starosti a náklady (rodiče a DHL) s
novou SIM kartou pro malého Honzíka, když se zjistilo, že jeho SIMka nefungovala
mimo jeho oblast. Ohledně telefonů bylo vynaloženo mnoho času, zdrojů a
emocionálního kapitálu.
Druhý
poznatek, kterým se chci zabývat a věřím, že je nejdůležitější otázka: V době,
kdy téměř každé dítě má chytrý telefon s možností příjmu dat, je nemožné
kontrolovat, co přijímají nebo odesílají. Co 12 letý skaut sleduje pozdě v noci
ve stanu, na hlídce. Nelze kontrolovat, co se rozhodl fotit nebo natočit na
video.
Na
vyšší úrovni, jsme se již museli zodpovídat z úniku nevhodného videa pro širší
veřejnost. Neúmyslně, a s následným důsledkem byli postiženi ti, kteří byli mimo
náš okruh. Co je užitečným nástrojem pro odpovědnou dospělou osobu, může být
nebezpečnou a škodlivou zbraní v rukou zlomyslného dítěte. Tohle neúmyslné jednání
může být do budoucna exponenciální, pokud se včas nepodchytí.
Sám
jsem zažil, že dítě odběhlo za stan, a úpěnlivě volalo mamince, ať si pro něj
přijede, protože se mu hrozně stýská. Maminka opravdu přijela a rezolutně
rozhodla, že děcko odveze.
Další
situace nastává, když Vás náhle překvapí noční bouřka. Nedaleko vás vichr zlomí
strom. Nic se zaplaťpánbůh nestane, až na zděšení vylekaných dětí a následný zmatek.
V tom případě je nutné, jak jistě víte, nejprve zklidnit situaci a dopravit
děti do bezpečí … ALE, dítě posílá přinejmenším SMS nebo zprávu s fotkou na
Facebook. Dovedete si vůbec představit, co bude následovat?
V USA jsou trochu
dále a rodiče mohou svým dětem pořídit tzv. Cyber Chip, který jejich děti hlídá
a zároveň chrání před kyberšikanou, či přístupem na zakázané stránky.
Je pro nás příliš snadné spadnout do pasti ve snaze
oživit naše zkušenosti z mládí ve skautingu očima dnešních skautů. Je
zkušeností, že každá generace mladých lidí nalézá to příjemnější, ale jeho
poslání, hodnoty, výsledky při vedení a vývoji jedinců se od toho prvního
táboření nezměnil. Poučit děti o správném používání, správném chování a
bezpečnosti. To není nic jiného, než co ve skautingu děláme.
