Argo

Indián založil pro starší chlapce roverský kmen Wakantanku, ale neuspěl. O pár měsíců později, vznikla na popud bratra Mamuta roverská družina ARGO, který se po druhém LST oficiálně začlenila do našeho oddílu. Jeho členy byli chlapci z mého oddílu a pár děvčat z dívčí Trojky.

Do Arga přišel na podzim 91 z venku Tulák, který svým myšlením měl blíže k trampům. Bratra Vlka, který přišel do oddílu na počátku roku 1991, si kmen zvolil jako svého reprezentanta i mluvčího. Vlk vnesl do programu tradiční kulturní prvky. Naopak zase bratr Mamut chaos, který rozměňoval soudržnost zevnitř. Ačkoliv byl u zrodu, později Argo hodil přes palubu, aby se zase rádoby na chvilku vrátil pracovat do oddílu, a potom oddíl zasejc opustil…

Woodcraft v pojetí Setona je velmi propracovaný výchovný systém, který má svá pravidla a cíle. Proto jsem se vzniku Wakantanky nebránil, a naopak nebyl nakloněn zrození Arga. V případě Wakantanky se jednalo o doplňkový program pro starší kluky. Když mi ale kluci z Arga sdělili, že půjdou svou vlastní cestou, tak můj názor i pocit byl jednoznačný – že nepřežijí. I přesto jsem se jim snažil alespoň okrajově pomoci - radou, nápady. Ať už to byly vigilie na Blaníku, organizací střediskové hry (1992) nebo později k získání vlastní klubovny.

V případě Arga, se ani nejednalo o klasické pojetí skautingu. Rovering prakticky neexistoval; navíc jsem Argo vnímal jako gesto adolescentů, jak se vyhnout další práci v oddílu, odpovědnosti, získat svobodu a nezávislost. Jejich cesta se diametrálně lišila od vize, kterou měl Indián. Na druhou stranu byl to právě on, který Argu zpočátku přihrával několik aktivit (úklid kolem Chýnovské jeskyně, akce Falco na Slovensku). Po zbytek času se věnovali svému osobitému programu. Argo nemělo žádné zásadní cíle, kam chtějí dojít, převažovaly volnočasové aktivity. Družina vydávala ručně psaný a ilustrovaný občasník - ŠOK.

Argo se mi ústy Mamuta sice dušovalo, že jejich samostatnost, bude mít pro mě skutečně výhody, protože přichystají mnoho oddílových akcí – ale já byl stále skeptický. Po LST 1991 se skoro rozpadla družina Lišek, když podle očekávání, ukončil činnost rádce Bidlo (syn Padi). Ostatní rádci a podrádci odešli od svých družin do Arga za Mamutem. Následkem to zanikla družina Hadů. Ve zbylých družinách zůstali chlapci bez zkušeností.

K dovršení všeho špatného, začal jsem v té době jezdit za prací na týden mimo okres, a vracel se až v pátek. Nedalo se nic dělat. Požádal jsem Argo, aby si každý vzal pod patronát jednu družinu, a pomohli novým rádcům, vč. plnění stupňů zdatnosti. V praxi jejich pomoc byla kontraproduktivní.

Všichni členové Arga se scházeli v době konání družinové schůzky v klubovně, aby si poklábosili. Družina jim byla ukradená, a že se v podstatě navzájem ruší, jim nedocházelo. Proto schůzky Argo zaštiťovalo pouze pár měsíců. Pokoušel se o jakousi berličku tím, že jsem svolával na pátky večer oddílovou radu (Argo) u mě doma. Ale bylo to o ničem. Nepomohl ani můj zástupce Jim, který měl svých starostí nad hlavu. Věřil všemu co slyšel od roverů.

Nezbývalo než do odvolání zrušit družinový systém, přejít na oddílový, se schůzkami v sobotu. Tento provizorní stav trval do dubna 1992. Po mém návratu z montáží, se situace začala konsolidovat, ale úbytek rádců a podrádců byl značný. Od ledna 1993 se Argo sloučilo s kmenem jiného oddílu - Arbolupos, a následně zaregistrovalo jako 8. roverský oddíl při 1. chlapeckém středisku. 

Od této chvíle jsem Argo pustil ze zřetele, a šel s oddílem dál, vlastní cestou. Z mého pohledu to byl více jak ztracený rok…

Má zkušenost s Argem byla kontroverzní. Pokud jsem jim podstrčil k realizaci akci, včetně programu, došlo k jejímu zjednodušení a následné dezorganizaci. Jestliže dostali odpovědnost za děti, schovávali se jeden za druhého, a nadbíhali nebezpečným situacím. V případě, že se mi sami nabídli uspořádat nějakou akci pro oddíl - bylo to fiasko. Nebudu uvádět konkrétní příklady, ty vyplynou sami z dalších, mnou popisovaných událostí.

Lišák (budoucí vůdce střediska) vedl kuloární rozhovory s jednotlivými vůdci pro vznik nového střediska. To, že nejprve oslovil bratra Mamuta, stačilo. Ten kluk byl jako jiskra v dynamitu. Mamut mi vysvětloval, že podle Lišáka je registrace roverského oddílu v novém středisku nutností, a oni sami budou mít do budoucna širokou členskou základnu skrze oddíly ve středisku. Tak se i stalo. Argo se od ledna 1994 registrovalo v novém středisku - ovšem už bez Mamuta.

Tak tomuhle blábolu jsem věřil jenom pár hodin. Od ÚRJ nemáme žádnou metodiku, ale oddíly se už registrují. Začalo mě proto zajímat proč!

Od Lišáka, to byl geniálně promyšlený tah. Po pravdě zapadal do nové koncepce ÚRJ po V. a VI. Sněmu Junáka r. 1992 (1993). Zároveň se Argo stalo pro nové středisko zdrojem činovníků a slouhů nového pojetí skautingu. Ti kluci o tom, že jsou v podstatě zneužíváni k naplnění jiných cílů, neměli ani tušení. Lišák byl pro takyskauty ten, co všemu rozumí, má styky, proto je předurčen být vůdcem střediska…

V roce 1994 si Argo ještě vydobylo příznivý ohlas při pořádání veřejných oslav k 75. založení skautingu.

Po několika letech kmen zanikl. Byl to důsledek vnitřní nejednotnosti, absencí nějakých cílů, a vysáváním střediskem. Jeho členové se jeden po druhém postupně vytráceli, až zůstal pouze prázdný název registrovaný při středisku…