Litěné pláty na kamna, jsme prozatím uschovali u Padi na chalupě, protože jich nebylo zapotřebí. Když jsme pláty po létech potřebovali, tak je Paďa ovšem zapřel. Nezbylo mi nic jiného, než na chalupu dojet a pláty si vzít zpět bez jeho vědomí.
Na loňském táboře se dřevo připravovalo (sedm ohňů plus dřevo do kuchyně) pilou kaprovkou. Bylo to jako trest pro trestance na galejích. Nyní byly ohně čtyři, z toho slavnostní pouze dva. A tak s příchodem prázdnin jsem si mohl oddychnout. Nyní už jsme měli vlastní tábořiště minimálně na pár let. Žádný stres jako před loňským táborem.
Troufám si říci, že jsme byli jediným oddílem na okrese, který provozoval tábor po tři týdny, s jedním vedoucím. Proto s živou vzpomínkou na loňský tábor a vzhledem k blízké poloze tábořiště, jsem i k návštěvnímu dni rodičů přistoupil pragmaticky. Rodičům jsem dal již předem svolení, že si své dítě o návštěvním dnu mohou na časově omezenou dobu odvézt domů. Tímto mi pomohli s udržením hygieny (koupání, praní), a zpět přivezli pro všechny pekáč buchet na snídani, či košík ovoce.
Bylo to oboustranně výhodné. Děti, se z valné většiny doma věnovaly spánku – a já rovněž mohl nabrat dech, či připravit pokladovku. V dalších letech jsem rodičům nebránil ani návštěvě mimo vyhrazený den v osobním volnu dítěte. Cílem bylo navodit oboustrannou důvěru.
Na loňském táboře se dřevo připravovalo (sedm ohňů plus dřevo do kuchyně) pilou kaprovkou. Bylo to jako trest pro trestance na galejích. Nyní byly ohně čtyři, z toho slavnostní pouze dva. A tak s příchodem prázdnin jsem si mohl oddychnout. Nyní už jsme měli vlastní tábořiště minimálně na pár let. Žádný stres jako před loňským táborem.
Troufám si říci, že jsme byli jediným oddílem na okrese, který provozoval tábor po tři týdny, s jedním vedoucím. Proto s živou vzpomínkou na loňský tábor a vzhledem k blízké poloze tábořiště, jsem i k návštěvnímu dni rodičů přistoupil pragmaticky. Rodičům jsem dal již předem svolení, že si své dítě o návštěvním dnu mohou na časově omezenou dobu odvézt domů. Tímto mi pomohli s udržením hygieny (koupání, praní), a zpět přivezli pro všechny pekáč buchet na snídani, či košík ovoce.
Bylo to oboustranně výhodné. Děti, se z valné většiny doma věnovaly spánku – a já rovněž mohl nabrat dech, či připravit pokladovku. V dalších letech jsem rodičům nebránil ani návštěvě mimo vyhrazený den v osobním volnu dítěte. Cílem bylo navodit oboustrannou důvěru.
Dítě (vlče) mělo podvědomě pocit jistoty, a rodič byl nezaujatým pozorovatelem. Vytvořil si vlastní názor, jak je o jeho potomka postaráno. Pokud si někdo myslí, že to muselo narušovat program, tak se mýlí. Děcko pouze přiběhlo se pozdravit a vzápětí bylo zase pryč.
Tento tábor jsem ještě vedl podle historického schématu podle Akély. Pro nezasvěcené: první týden se věnoval výstavbě tábora, druhý sportovním soutěžím a třetí pokladovce. Ale velmi rychle jsem od tohoto rozvrhu v budoucnosti upustil. Proč? Původně v něm je zakotvena jako stěžejní osa, celodenní programová náplň. Byla by praktická na komerčním dětském táboře, kde vás obklopí houf instruktorů s provozním personálem. Na skautském táboře ale nic takového nemáte. Se vším se musí děti vypořádat sami, a to i s vařením.
Stěhoval nás, tak jako vloni, táta Pinocia Avii, včetně tyčí na naše malé teepee. Nákupy jsem domluvil v obchodě Jednoty ve Vřescích. Maso zase průběžně vozili rodiče Pinocia, nebo Jim. Rozbor vody v blízké studánce vyšel v tomto roce jako pitná, což každý rok později nebylo. Voda se vozila se cca 5x denně, v barelech na dvoukolové káře. Jedna kára pojmula 80 litrů.
Tento tábor jsem ještě vedl podle historického schématu podle Akély. Pro nezasvěcené: první týden se věnoval výstavbě tábora, druhý sportovním soutěžím a třetí pokladovce. Ale velmi rychle jsem od tohoto rozvrhu v budoucnosti upustil. Proč? Původně v něm je zakotvena jako stěžejní osa, celodenní programová náplň. Byla by praktická na komerčním dětském táboře, kde vás obklopí houf instruktorů s provozním personálem. Na skautském táboře ale nic takového nemáte. Se vším se musí děti vypořádat sami, a to i s vařením.
Stěhoval nás, tak jako vloni, táta Pinocia Avii, včetně tyčí na naše malé teepee. Nákupy jsem domluvil v obchodě Jednoty ve Vřescích. Maso zase průběžně vozili rodiče Pinocia, nebo Jim. Rozbor vody v blízké studánce vyšel v tomto roce jako pitná, což každý rok později nebylo. Voda se vozila se cca 5x denně, v barelech na dvoukolové káře. Jedna kára pojmula 80 litrů.
Na OÚ jsem domluvil, že dřevo na otop můžeme brát, co je padlé nebo suché, neomezeně. Od Rybářství zase povolení se koupat v přilehlém rybníku. Zbytky jídla se sbíraly do konve, a dopravovaly do Ratibořský Hor k Fárům. Odpady se netřídily. Vše se házelo do pytle a odváželo do města.
Z předešlého roku jsem měl množství nenaplněných námětů na táborový program. To mi ušetřilo mnoho času. Všechny tyto náměty jsem spojil a navázal na celoroční hru Den Trifidů (podle knihy J. Wyndhama). Záměrem bylo, aby se děti vžily do role nevidomých, případně s jiným tělesným hendikepem. Prakticky si to někteří kluci vyzkoušeli po prázdninách, kdy doprovázeli nevidomé po městě…
Tábora se účastnili samozřejmě i členové Arga, které jsem musel nějak zaměstnat. Indiána s Mamutem jsem vyčlenil, aby pomáhali s vedením tábora. Byla to z nouze ctnost, občas to skřípalo, ale jak se říká – žádný učený z nebe nespadl. Další roveři se postupně střídali při výkonu některých činností. Měli na starost chod kuchyně, hygienu na táboře, lapiducha, rozcvičky, budíčky (večerky), přípravu a vedení některých táborových her. Tento systém se mi jevil do budoucna efektivní, pokud na něm víc zapracuji.
Protože jsem si chtěl ověřit, jak se osvědčí budoucí rádci, přidělil každé družině patrona (zbývající členy Arga). Patron měl být nezávislý, případně družině poradit a pomoci. Patroni se v podstatě neosvědčili. Většinu času spali s walkmanem na uších po probdělé noci, nebo si četli.
Věděl jsem, že nemohu po táboře současně vést oddíl i smečku vlčat. Spoléhal jsem proto na tento tábor, abych si vybral vhodného nástupce. Roveři s tím nechtěli mít nic společného, a tak jsem se chtěl zaměřit na ostatní starší kluky.
Snažil jsem se psát svůj táborový záznamník, kam jsem průběžně zapisoval postřehy a nápady. Mám na mysli organizační věci, různé tiskopisy, jídelníček, ale i bodování či výchovné postřehy.
Z předešlého roku jsem měl množství nenaplněných námětů na táborový program. To mi ušetřilo mnoho času. Všechny tyto náměty jsem spojil a navázal na celoroční hru Den Trifidů (podle knihy J. Wyndhama). Záměrem bylo, aby se děti vžily do role nevidomých, případně s jiným tělesným hendikepem. Prakticky si to někteří kluci vyzkoušeli po prázdninách, kdy doprovázeli nevidomé po městě…
Tábora se účastnili samozřejmě i členové Arga, které jsem musel nějak zaměstnat. Indiána s Mamutem jsem vyčlenil, aby pomáhali s vedením tábora. Byla to z nouze ctnost, občas to skřípalo, ale jak se říká – žádný učený z nebe nespadl. Další roveři se postupně střídali při výkonu některých činností. Měli na starost chod kuchyně, hygienu na táboře, lapiducha, rozcvičky, budíčky (večerky), přípravu a vedení některých táborových her. Tento systém se mi jevil do budoucna efektivní, pokud na něm víc zapracuji.
Protože jsem si chtěl ověřit, jak se osvědčí budoucí rádci, přidělil každé družině patrona (zbývající členy Arga). Patron měl být nezávislý, případně družině poradit a pomoci. Patroni se v podstatě neosvědčili. Většinu času spali s walkmanem na uších po probdělé noci, nebo si četli.
Věděl jsem, že nemohu po táboře současně vést oddíl i smečku vlčat. Spoléhal jsem proto na tento tábor, abych si vybral vhodného nástupce. Roveři s tím nechtěli mít nic společného, a tak jsem se chtěl zaměřit na ostatní starší kluky.
Snažil jsem se psát svůj táborový záznamník, kam jsem průběžně zapisoval postřehy a nápady. Mám na mysli organizační věci, různé tiskopisy, jídelníček, ale i bodování či výchovné postřehy.
Často se stává i v denním životě, že vás napadne: proč to dělat tak, když to lze udělat jinak. V případě táborové činnosti tuto myšlenku vzápětí vymaže řešení dalších situací, ale druhý den nevíte, co vás tak osvítilo.
Přáním bylo, aby v budoucnu tyto otázky nebo problémy zatěžovaly co nejméně. Chtělo to ovšem zkušenosti a svůj čas. V průběhu tábora jsem pociťoval hmatatelné důkazy, že se v budoucnosti musí změnit mnoho věcí. K přípravě táborového programu budu potřebovat větší prostor.
Cenu pobytu jsem spočítal na tři týdny za 1050 Kčs. Další novinkou bylo, že ministerstvo dotovalo každému dítěti pobyt. Tuším, že to z počátku bylo do 20 Kčs/den. Tyto peníze přišly na účet po vyúčtování LST. Oddíl takto dodatečně získal několik tisíc, které jsme používali na obměnu táborové výstroje.
Poslední dotaci jsem uplatňoval v roce 1995. Od té doby už nikdy! Důvodem bylo nové středisko, které vyplácené dotace používalo jako skrytý nástroj k vydírání, či část těchto prostředků samo odsálo na pokrytí svých nákladů…
Všechny přihlášky, povolení, oznámení byly na jedné hromadě, a tak vzhůru na 19. LST…
Poslední dotaci jsem uplatňoval v roce 1995. Od té doby už nikdy! Důvodem bylo nové středisko, které vyplácené dotace používalo jako skrytý nástroj k vydírání, či část těchto prostředků samo odsálo na pokrytí svých nákladů…
Všechny přihlášky, povolení, oznámení byly na jedné hromadě, a tak vzhůru na 19. LST…
