Byl to v pořadí 19., ale také Tábor nočních stínů. Z 22 dní pobytu, bylo 17 nocí s nočním přepadem.
Tyto návštěvy, byly příčinou opačného efektu, než čím měly být. Děti byly nevyspalé a některé z nich, zvláště menší, ovládl panický strach ze tmy. Měl jsem vztek! Pochytané dobrodruhy, jsme bez milosti házeli do rybníku. Došlo to tak daleko, že jsem zaznamenal i ojedinělé případy enureze. Po táboře jsem zpracoval soubor postupných kroků, které do budoucna zjednaly účinnou nápravu.
Tento tábor byl v něčem odlišný od předcházejícího v Lopečku, museli jsme si ho postavit sami. Nic se předem nebudovalo. Po loňské zkušenosti jsem odmítl troubení budíčku (večerky) na polnici, nebo hvízdání píšťalkou. Živě jsem si představil všechnu zvěř, jak ubíhá do bezpečí, o ptactvu a obyvatelstvu blízké obce nemluvě. A tak budíček (večerku) hrál Vlk na saxofon, nebo flétnu. Další roky nás budil ručně vyrobený tamtam.
Někde jsem četl, že ruda přitahuje atmosférické výboje. Staré Hory jsou provrtány jako ementál středověkými štolami, po těžbě stříbrné rudy. Skutečně, od počátku až do konce, nás provázelo nespočet bouřek. V bouřce jsme tábor začali – i tábor ukončili.
Já jel na tábořiště den předem s Jirkou. Vykolíkovali jsme tábor do půlkruhu, vystěhovali ze zásobáku nádobí, umístili brutar na teplou vodu, a usadili pláty na kamna. Něco jsme pojedli a Jirkovi jsem ustlal v kuchyni. V noci přišla mohutná bouřka a blesk sjel do smrku asi dvě stě metrů od nás. Byla to taková šupa, že se všechno jen zavlnilo. Smrk se rozlétl v třískách kolem dokola.
Opět nás stěhoval táta Pinocia. Pod vedením Jima se naložily věci v klubovně, a zbytek u něho v Měšicích. Sotva se vyložilo auto, začalo opět pršet. Byl jsem vděčný, že můžeme věci uschovat pod střechu. Začalo se hned se stavbou stanů, při čemž se kluci domlouvali, s kým kdo bude spát. Mě bylo vyhrazeno, abych obýval nové týpko. Na žádost Indiána jsem ho zasvětil dobrým duchům. V týpku byl ubytovaný později i Jim a Akéla.
Tábor se stavěl průběžně od soboty do středy. Pod každým náklaďákem je zavěšena plechová bedna na nářadí. Protože jsme neměli jakýsi sklípek, vyřešil jsem to tak, že jsem sehnal právě takovou bednu, a zakopali ji do země. Bylo to hodně nepraktické, ale z nouze ctnost. Organizace tábora zůstala nezměněna, až na táborové ohně.
Čtyřem družinám, jsem neponechal jejich původní názvy, ale mohly se pojmenovat vylosovanými barvami. Zdálo se mi nefér ponechávat tradiční názvy, když družiny na táboře byly namíchány tak, aby byly relativně vyrovnané. A tak jsme měli na tomto LST družinu Modrou, Zelenou, Žlutou a Bílou.
- Bílá - Pinocio, Tommy
- Žlutá - Dufi, Vlk
- Zelená - Placák, Malík
- Modrá - Robin, Vysílačka
O týden později přijel autobus starších skautů a skautek z Německa. Na tuto návštěvu jsme byli předběžně připraveni Johnym (náčelník ORJ), který ji dělal průvodce. Připravili jsme pro ně několik her a soutěží ve zručnosti. Bratr Johny i německý kontingent byli nadšení. Na pár dní se objevil i Vašek Bradáč, který se po vojně vrátil domů, ale přesto nezapomněl.
Stranou táborové hry Den Trifidů, se víc prostoru věnovalo skautské praxi a rukodělkám. Proběhla soutěž o přeborníka v uzlování šesti základních uzlů (Mistr Uzlík). Kdo neměl, naučil se uplést turbánek na šátek.
Nakupovat se chodilo do obchodu Jednoty ve Vřescích. Voda se vozila z blízké lesní studánky. Navštívily nás prvně zástupkyně OHS. Přes počáteční strohé jednání, to dopadlo vcelku dobře. Něco málo mi připomněli, zbytek si vysvětlili, což vedlo do budoucna ke zlepšení. V zásadě šlo o to, že jsem si nebyl sám jistý, co je a co není v mezích nové vyhlášky. Postupně jsem ale dosáhl toho, že o nás neměla OHS zas takový zájem, neboť jsme získali nálepku - bezproblémový tábor.
Vodácký klub nám věnoval pár starých lodí. Kajak a bachratou tzv. bechyňku, ale jak se ukázalo na místě, obě byly děravé jako necky, prostě k nepotřebě. Naopak Jim přivezl několik opravených traktorových duší, které jsme k sobě svázali, a přidali palubu. Vznikla pirátská loď, kterou jsme nazvali FIDO. Byla to dobrá loď, která unesla celou družinu při tajemných výpravách kolem břehů Starohoráku.
Minulý tábor mi shořel fotoaparát. A proto jsem si na tábor zapůjčil jiný, od svého kolegy, vč. teleobjektivu. Družina se pustila do zvelebení prostoru kolem studánky (lavičku, zastřešení). No, a mou hloupostí se stalo, že jsem fotoaparát zapomněl u studánky. Když jsem si o pár hodin vzpomněl – byl pryč. Zavolal jsem Policii, ale víte, jak to chodí. Náhrada mě stála bratru čtrnáct tisíc korun. Navíc, z tohoto tábora je pouze pár fotek...
