Výsledkem bylo, že úrazy se nehlásily a družina se o ošetření svého člena postarala sama. Přesto v průběhu tábora došlo k dvěma vážnějším úrazům, které popíši. Vojtěška sekal v lese větev na mokrém pařezu. Sekera se svezla a on si ji zaťal vedle holenní kosti do lýtka. Výsledkem bylo 17 stehů na chirurgii.
Rozčilené včelky jim bodly nějaké to žihadlo pro výstrahu. Kluci s sebou práskli k zemi, Placák okamžitě šátek rozvázal, a s rukama jako větrný mlýn utíkal do tábora. Malý Váša ale zůstal ležet, před rozzuřeným včelínem! Pozoroval jsem celý výjev z prostoru cíle, spolu s Indiánem. V okamžiku mi došlo, jak vážná situace nastala.
Ihned jsem letěl do stanu pro klíčky od vozu, a cestou křikl na Indiána, aby vzal několik spacáků. Ihned pochopil, a se spacáky skočil za mě do jedoucího vozu. Cestou jsme si rychle řekli záchranný plán. Zabrzdil jsem dveřmi vedle nebohého Váši. Ležel na cestě, snad tváří dolů — v tom momentě to nebylo možné určit, protože byl celičký zakrytý včelím rojem. Indián vyskočil z vozu, spacákem v jedné ruce shrnul roj, druhou popadl bezvládné tělíčko chlapce a vlétl zpět do vozu…
Váša slabě sténal, ale postupně nabíral vědomí. Nadopovali jsme ho s Indiánem prášky, popadli pinzety a jali se mu z těla tahat žihadla. Každý vpich navíc ošetřili Canestenem, a chladili studeným obkladem. Střídavě sledovali tep, oční zornice, teploměr - a bojovali proti šoku. Nedokážu odhadnout, kolik žihadel jsme vyjmuli — snad stovku? Jenom na hlavě jich měl několik desítek! Celou noc jsme se u Váši po dvojicích střídali, tišili bolest i otoky obklady - děvčata mu četla pohádky.
Za pár dní byl návštěvní den. Maminka Vášu politovala, jak je chudák poďobaný od komárů, a jestli pak bere léky. Zůstala jako opařená, když ji Váša s hrdostí oznámil, že to není od komárů, ale včel, a že vůbec nebrečel. Musel jsem s pravdou ven. Váša se tehdy z návštěvního dne již nevrátil, pro věci si přijeli jeho prarodiče.
Stále by si měl vůdce uvědomovat a procvičovat, jednu zásadu. I ta nejkrásnější chvíle na táboře, či výletě, se může dílem okamžiku změnit v drama. Potom je pouze na něm, jak je připravený, a jaké osudové rozhodnutí učiní během několika vteřin.V případě Váši tomu tak bylo.Nebyl mobilní telefon, a Váša potřeboval vzhledem k rozsahu zranění okamžitou pomoc! Otevřeně říkám, že jsem tehdy měl hodně nahnáno! Nemohl jsem si dovolit žádnou paniku, a s Indiánem jsme si jasně řekli, pokud se nám cokoliv vymkne kontrole - uháníme do nemocnice…
Návštěvní den se také vyvedl. Většina rodičů si odvezli svá dítka domů. Problém byl, že jsem měl v kuchyni 12 kg masa na řízky. Nedalo se nic dělat. Řízky se osmažily a byly k večeři s chlebem.
O tom, jak důležité jsou signály na táboře, svědčí i historka s Vysílačkou. Byli jsme na hře v lese, a v tom jsme slyšeli z tábora pronikavý křik Vysílačky:
Hóóóří! Hóóóří!
Samozřejmě s vidinou toho nejhoršího, jsme všichni vlétli do tábora. A co nevidíme, bratr Vysílačka stál na táborovém náměstí, ruce přiložené k ústům a řval na lesy: Móóódří! Móóódří!
Třetí týden, se po jednom nočním přepadu přihlásil Indián a Mamut s Bizonem, že jako půjdou v noci oplatit přepad chlapecké Jedničce. Nikdy nebyli v noci na přepadu, nevěděli jak se pohybovat v neznámém terénu. Moc šancí jsem jim proto nedával, ale budíš. Ráno se vrátili bez Indiána. Musel jsem si pro něho dojet. Za trest u Jedničky kosil trávu na tábořišti. Po jeho vysvobození, tito záškodníci začali s přípravou tzv. pokladovky, která byla v jejich režii. Probíhala dva dni v okolí tábora, a byla ukončena nálezem zakopané truhly s pokladem. Ten nalezla Bílá družina.
Ke konci tábora jsem sezval vlčata na Poradní skálu, abych je zpravil o tom, že po prázdninách je dál vlčí stezkou povede někdo jiný. Budoucí Mauglí bude mít mou důvěru, protože jej postupně zasvětím do života Vlků. Oni sami mi poté navrhli dvě jména. Na veřejném slyšení došlo k tajnému hlasování všech vlčat ze dvou kandidátů.
V prvém kole měli oba kandidáti rovnost hlasů. V kole druhém, museli vlčatům vyložit, proč zrovna oni mají být tím pravým. A tak bylo rozhodnuto. Ambiciózní bratr Pinocio získal o hlas víc, před přemýšlivým bratrem Tommym. Bratr Pinocio se stal Mauglím a Tommy jeho zástupcem.
Čekal jsem s bouráním, až se počasí umoudří - marně. A tak se tábor likvidoval a uklidil během jednoho dne - pátku. Mokré stany, týpko se sbalily také a sušily v dalších dnech u Jima na zahradě. Na večer byl naplánován závěrečný oheň a s ním přišla už neplánovaně bouřka. Jako hosté se účastnila děvčata z Trojky, přijeli staří vlci s Akélou, i posekaný Vojtěška.
Po oficialitách došlo k vyhlášení vítězné družiny tohoto tábora. Družiny se umístily v pořadí, jak byly uvedené na počátku, a každá navíc dostala věcné ceny pro své členy družin. V závěru se pálily přezdívky napsané na březové kůře. Zbytek večera se odehrával už pod střechou, protože se přihnala další bouřka. Tábor šel spát a já zůstal celou noc na stráži. Měl jsem o čem přemýšlet.
Ráno jsem šel shánět do vesnice traktor, který dotáhl Avii na stěhování na tábořiště a zpět s partou na vykládku. Postupně přijížděli rodiče pro své děti. Když si přijel můj bratr pro Fannyho s Hluchavkou, přibral i Jirku s Ondrou, které nechal u babičky.
Zůstal jsem na tábořišti jako poslední kapitán. Ještě jednou jsem všechno obešel, zda je tábořiště i okolí uklizené. Teprve potom odjel pryč. Zase začala bouřka.
Po dobu tohoto a dalších táborů v budoucnosti, jsem měl na paměti, že se musím postarat i o svého nejmladšího syna Ondru, kterému v té době byli tři roky. Hodně mi s touto péčí pomáhali hlavně starší kluci, za což jsem jim vděčný…
Samozřejmě s vidinou toho nejhoršího, jsme všichni vlétli do tábora. A co nevidíme, bratr Vysílačka stál na táborovém náměstí, ruce přiložené k ústům a řval na lesy: Móóódří! Móóódří!
Třetí týden, se po jednom nočním přepadu přihlásil Indián a Mamut s Bizonem, že jako půjdou v noci oplatit přepad chlapecké Jedničce. Nikdy nebyli v noci na přepadu, nevěděli jak se pohybovat v neznámém terénu. Moc šancí jsem jim proto nedával, ale budíš. Ráno se vrátili bez Indiána. Musel jsem si pro něho dojet. Za trest u Jedničky kosil trávu na tábořišti. Po jeho vysvobození, tito záškodníci začali s přípravou tzv. pokladovky, která byla v jejich režii. Probíhala dva dni v okolí tábora, a byla ukončena nálezem zakopané truhly s pokladem. Ten nalezla Bílá družina.
Ke konci tábora jsem sezval vlčata na Poradní skálu, abych je zpravil o tom, že po prázdninách je dál vlčí stezkou povede někdo jiný. Budoucí Mauglí bude mít mou důvěru, protože jej postupně zasvětím do života Vlků. Oni sami mi poté navrhli dvě jména. Na veřejném slyšení došlo k tajnému hlasování všech vlčat ze dvou kandidátů.
V prvém kole měli oba kandidáti rovnost hlasů. V kole druhém, museli vlčatům vyložit, proč zrovna oni mají být tím pravým. A tak bylo rozhodnuto. Ambiciózní bratr Pinocio získal o hlas víc, před přemýšlivým bratrem Tommym. Bratr Pinocio se stal Mauglím a Tommy jeho zástupcem.
Čekal jsem s bouráním, až se počasí umoudří - marně. A tak se tábor likvidoval a uklidil během jednoho dne - pátku. Mokré stany, týpko se sbalily také a sušily v dalších dnech u Jima na zahradě. Na večer byl naplánován závěrečný oheň a s ním přišla už neplánovaně bouřka. Jako hosté se účastnila děvčata z Trojky, přijeli staří vlci s Akélou, i posekaný Vojtěška.
Po oficialitách došlo k vyhlášení vítězné družiny tohoto tábora. Družiny se umístily v pořadí, jak byly uvedené na počátku, a každá navíc dostala věcné ceny pro své členy družin. V závěru se pálily přezdívky napsané na březové kůře. Zbytek večera se odehrával už pod střechou, protože se přihnala další bouřka. Tábor šel spát a já zůstal celou noc na stráži. Měl jsem o čem přemýšlet.
Ráno jsem šel shánět do vesnice traktor, který dotáhl Avii na stěhování na tábořiště a zpět s partou na vykládku. Postupně přijížděli rodiče pro své děti. Když si přijel můj bratr pro Fannyho s Hluchavkou, přibral i Jirku s Ondrou, které nechal u babičky.
Zůstal jsem na tábořišti jako poslední kapitán. Ještě jednou jsem všechno obešel, zda je tábořiště i okolí uklizené. Teprve potom odjel pryč. Zase začala bouřka.
Po dobu tohoto a dalších táborů v budoucnosti, jsem měl na paměti, že se musím postarat i o svého nejmladšího syna Ondru, kterému v té době byli tři roky. Hodně mi s touto péčí pomáhali hlavně starší kluci, za což jsem jim vděčný…
