Před příchodem Skautského roku (září), bylo třeba řešit sestavení nových družin. Proto jsem poslední den prázdnin uspořádal oddílový výlet do Přiběnic, abych si udělal jasno, s kým mohu počítat. Na sraziště se dostavil také bratr Paďa, aby mi oznámil, že definitivně končí s činností v oddíle. Jako důvod uvedl, že bude pracovat mimo republiku, a můj netaktní přístup k jeho dětem…
Letní tábor se povedl, tak jsem to slyšel i od rodičů na našem společném setkání v září. Setkání bylo doprovázeno promítáním diapozitivů z tábora, které pořídil Jim. Pod dojmem poslední táborové hry (Den Trifidů), jsem navázal kontakt se Svazem nevidomých a tělesně postižených. Tuším pár měsíců jsme jim dělali v krojích doprovod od nádraží na jejich srazy v městě. Zájem chlapců, ale rychle opadl a tak jsem tuto aktivitu koncem roku ukončil.
Po táboře se nevrátilo k oddílové činnosti víc jak půl tuctu chlapců. Což představovalo co do počtu – celou družinu. Příčin bylo několik, a to rozhodnutí Arga, transformovat se na samostatnou roverskou družinu, tím bezděčně stáhli s sebou i dva rádce.
Před rozpadem byla družina Lišek. S odchodem Padi, ukončili činnost i jeho dva kluci, vč. dalšího rádce - Bidla. Tím, že jsem postavil dva celkem schopné chlapce do čela vlčat (Pinocio, Tommy), jsem si problém s vedením družin hodně zkomplikoval. Odskákala to družina Hadů, která tehdy právem zanikla.
Byl jsem si vědom situace, jako vyústění počáteční výhody členské základny Trojky. Tato "výhoda" se nyní obracela proti mně. Řešení nebylo vůbec jednoduché. Navíc, byla přede mnou šestiměsíční absence v průběhu týdne (jezdil jsem přes týden za prací). V družinách zůstali chlapci bez zkušeností, noví rádci byli bezradní.
Nepomohlo Argo, ani můj nyní první zástupce Jim. Jima i Argo jsem požádal, aby dohlédli v týdnu na schůzky, iniciovali plnění stupňů junácké zdatnosti. Každý pátek se všichni scházeli u mě doma na oddílovou radu (OR). Byla to z nouze ctnost, dostával jsem od všech pouze jednostranné informace.
Bratr Mamut dorazil jako první, a již mezi dveřmi lomil rukama, jak se nic nedaří. Jim zase odvezl Duška na schůzku vlčat, a na konec schůzky čekal u Věrky doma… Když jsem se ptal na vlčata, dle přítomných bylo vše v nejlepším pořádku. Abych informoval o jednání z OR, vyvěšoval jsem v klubovně tzv. TAMTAM — oddílový zpravodaj.
Brr, byla to hrůza! Borec Pinocio si vyjel jen tak na lehko, pouze s dekou, do které zabalil paštiku, chleba a ponožky. Díky tomu strávil celou noc u ohně, aby stopil zásobu dřeva na ráno… Problém byl s chováním roverů, které postupně ovlivnilo i chování ostatních starších kluků. Silácké řeči, pohrdání nepsanými pravidly. Hbitě opanovali ta nejlepší místa na noc, bylo jim jedno, jak stráví noc vlčata. Bez výčitek vlčatům rabovali potraviny z batohů. Ignorovali oddílový program.
Byl jsem z toho dost špatný, a měl nejen s rovery první otevřený konflikt na téma skautské chování. Krom jiného programu po okolí, jsme se v sobotu odpoledne společně vydali na vrchol. Předem jsem všechny vyzval, aby byli pozorní ke svému okolí. Vedl jsem oddíl ztracenými stezkami, upozorňoval na záchytné body.
Před půlnocí se vydali na vrchol znovu. Tentokrát vycházeli po deseti minutách ve dvojicích s jednou baterkou. Nikdo se neztratil, dolů jsme šli společně. Zpět domů to byla dřina. Tři hodiny ostrého pochodu s plnou polní, přestávky vždy na pár minut. Vlčata nebyla na takovýto druh námahy zvyklá, dělali se jim puchýře. Pamětníci mi dají bezpochyby za pravdu.
Chování některých kluků mě natolik rozmrzelo, že jsem se rozhodl o rok později, vigilie neopakovat. Co vám budu namlouvat; na konci října jsou noci chladné a vlhké. A já si vyjel s oddílem, kde i ten poslední neměl nejmenší potuchy jak v přírodě přežít. V budoucnu jsem nám právě pro takové příležitosti, opatřil několik lehkých stanů. Do budoucích programů jsem zahrnul základy přežití.
Pár týdnů po této akci, jsem zrušil družinové schůzky, vyjma vlčat a nahradil každou sobotu schůzkou oddílovou. Tento provizorní stav trval do dubna 1992. V listopadu proběhla u Zárybničné Lhoty podzimní středisková hra (čtvrté místo), oddíl byl pod vedením Arga.
No moc dobrý nápad to nebyl. Bylo to také naposledy, kdy jsme pozvali i naše bývalá děvčata. Pokud si pamatuji, tak při jedné pekelné scénce ze Čtyřlístku, se starším klukům podařilo propálit linoleum. Vyvrcholením bylo, když se v podvečer začali trousit místní štamgasti, kteří se stali nechtěnými diváky s pivkem a cígem v ruce.
To, že jsem nemohl docházet na schůzky a průběžně učit nepřipravené rádce s přípravou schůzek, neměl pod kontrolou práci vlčí smečky, mělo negativní dopad ještě v letech příštích…
