V roce 1969, jsme se jako roverský kmen ERIDANUS účastnili školení práce s motorovou pilou. Školil nás hajný a lesmistr v jedné osobě, pan Nekola na hájence v Hlinici. Nabídli jsme mu tehdy své služby, a odtud se odvíjela naše další pomoc při zalesnění Starých Hor. Sami sobě jsme tehdy objevili nádherný kout panenské přírody. Tady došlo i k našemu prvnímu kontaktu s majitelem, uzavření smlouvy o pronájmu, a vybudování lehké stavby (srubu), která byla vedena jako přístřešek pro lesní dělníky.
Později, po zákazu skautingu, přivedl můj zástupce Paďa do těchto míst pionýrské skupinářky dvou škol. Bylo otázkou času, kdy se tady po dalších třicet let, začaly pořádat pionýrské letní - mega tábory. Paďa zde také vybudoval trvalé stavby jako zázemí pro pořádání táborů. Tehdy k táboření postačil souhlas místního zemědělského družstva, které znárodněné latifundie užívalo.
Od Rikyho H. jsem si nechal vypracovat podrobné kroky dalšího postupu. Prioritně bylo třeba dodržet právní předpisy, včetně doby, k nabytí právní moci. Sedl jsem si k psacímu stroji a napsal několik dopisů, a nechal od majitele podepsat. Jeho jménem jsem dal výpověď všem ZŠ s požadavkem na vyklizení objektů, kopii zaslal družstvu, které pozemky užívalo.
První reagovalo zemědělské družstvo, které obratem navrátilo pozemky svému majiteli. Školy se nikdy neozvaly a dělaly mrtvého brouka. Proto po nabytí právní moci, za asistence starosty a policie, mohlo dojít k násilnému otevření a vyklizení objektů. Vše se vynosilo na louku, kde do rána většina věcí zmizela. Obratem jsem s majitelem uzavřel novou smlouvu o pronájmu pozemku za korunu - 3. skautskému oddílu Hilahdih na dobu neurčitou.
Ale, ještě stále jsme neměli vyhráno. Že mám písemnou smlouvu o pronájmu s majitelem, jsem do poslední chvíle nikomu neřekl, i proto, že problémy se často objeví tam, kde je nejméně očekáváte. Tím problémem byl Paďa. Kudy chodil, tudy mě pomlouval, jak jsem se zachoval k jeho dětem na loňském táboře. Já zase měl v živé paměti jeho loňský exces, když sháněl tábořiště. Nyní nemohl pochopit, jakým způsobem jsem získal tábořiště (kam on jezdil dvacet let s pionýry) - k tomu, bez jeho vědomí. Dostal jsem arogantní dopis od Medvíďat (4. ZŠ), jak jsem si mohl dovolit, vyměnit zámky ve Starých Horách! Paďa jim to prý dovolil (?!). Odepsal jsem, že Paďa jim nemá co povolovat, neboť již není ve vedení oddílu...
Do prázdnin jsme ještě provedli několik víkendových výprav na nové tábořiště, abychom opravili, co se dalo a částečně upravili i okolí. Po svých předchůdcích jsme zdědili také skrytou pravdu. Pokud si myslíte, že se letní dětský tábor nijak nedotkne okolní krajiny, dovolte mi nesouhlasit.
Ano vážení, čtete dobře! To je střízlivý odhad počtu zasypaných jam chlorovým vápnem a zeminou, které jsou rozsety všude po okolí. K tomu je třeba přičíst dalších minimálně 60 děr, které sloužily jako odpadové jámy a vsakovačky (na tekutý odpad z kuchyně).
Po několik dalších let jsme se museli potýkat se zahlazením stop v krajině po předcházejících dětských táborech. Byly prostě všude! Znamenalo to, provádět postupnou recyklaci nalezených odpadů ze starých odpadových jam. Průběžně do pytlů sbírat a odvážet pryč plechovky, PVC, sklo, aj.
Co k tomu dodat? Splnil jsem jeden z nejdůležitějších úkolů, který jsem si určil k další existenci oddílu.
