Uspořádal se oddílový výlet na Kozí Hrádek, kdy hlavní náplní byl slibový oheň několika vlčat. Tuto zimní akci vyšperkoval i rádce Mamut, který se nechtěně vykoupal v potoce, když jej chtěl po ledě přejít. Stále jsem byl v kontaktu s Akelou. Slovo dalo slovo, do oddílu přišel i jeho vnuk - bratr Vlk.
V únoru jsme s Jimem pozvali rodiče do klubovny na odpolední čaj. Důvodem byl blížící se letní tábor. Při té příležitosti, jsem chtěl aktivovat alespoň některé rodiče na pomoc. Domluvila se přeprava táborové výstroje a potravin, jiný tatínek přislíbil na květen placenou brigádu na loupání kůry v Košíně. Podařilo se - a já měl o jednu starost méně.
Uskutečnil jsem i prvou zimní výpravu s přenocováním v zámečku - na Šelmberku u Mladé Vožice. Výprava se povedla, ale měla nepříjemné vedlejší dozvuky. Šelmberk tehdy vlastnili pionýři z Mladé Vožice. Ti si stanovili cenu za osobu 20Kč/den, plus spotřebu el. energie.
Víkend na hájovně jsme ale strávili v otřesných podmínkách, na které jsme nebyli předem připraveni. Sice zde bylo asi osmero akumulačních kamen, ale hřály pouze jedny - na třetinu výkonu. Ostatní měla propálená tělesa. Venku bylo pod nulou, a abychom si udrželi teplo, spali jsme v jedné místnosti ve spacákách. Voda netekla, a já si vzpomněl, že byla kdysi v lese studánka. Podařilo se nám ji nalézt, vyčistit a po převaření bylo po problému. Chtěli jsme si zatopit v krbu, aby se daly usušit mokré svršky.
Ouha! Krb nebyl provozuschopný - veškerý kouř šel do místnosti. Ubytování pro 45 lidí jsem zaplatil, ale bezmála 3.000 Kč za elektřinu jsem zaplatit odmítl. Poslal jsem jim 500Kč s tím, že pokud to bude nutné, obrátím se na IBP!
Paďa si z té lepší poloviny bez řečí postavil kůlnu, což vyvolalo mezi námi další konflikt - už jsem toho měl dost. Ze zbytku se v dubnu vyrobily ve Starých Horách podsady. Výška podsad se díky hyenismu Padi snížila na 70cm - z původních 90 cm. I tak se vyrobilo sto panelů pro 25 stanů, které jsme si sami ušili již před rokem. Výroba podsad nebyla tehdy hlavní náplní ve Starých Horách. Tou bylo sázení stromků v pasekách, a úprava okolí.
Na jaře 1991 přešel do našeho oddílu tehdy šestnáctiletý Lopaťák. Doporučil mi ho tehdejší vůdce 6. chlapeckého oddílu, který pro něj neměl uplatnění. Lopaťák si přivedl i svého kamaráda - Suchara, který byl z Pošumaví a tady byl na interátě. Jim přivedl Vojtěšku; s ním také jeho maminku – lékařku Věrku, s kterou udržoval přátelský vztah. Byl jsem rád, protože Věra slíbila jezdit na naše tábory jako zdravotnice, starat o legislativu s tím spojenou i rozbor vody.
Věra se postupně starala i o naše duše – což mělo osudné následky v budoucnosti. Ale to bych předbíhal dalším událostem.
