Jak jsem tvořil oddílovou symboliku

Název HILAHDIH je v překladu spojením několika slov pro výraz ČISTÝ PRAMEN. Slova převzatá ze slovníku indiánského kmene Ojibway (také nazývaných Chippewa).

Ojibway je foneticky vyslovovali jako „ hládý “. Jejich země se rozkládala na území současných států jižní Kanady až po sever USA v oblasti velkých jezer. Kmen Ojibway proto, že se nejlépe vypořádal s expanzí Evropanů a tlaku sousedních bojovných kmenů v historii Severní Ameriky.

Název oddílu vznikl v roce 1968. Akéla dal za úkol nám roverům, vymyslet pro oddíl příhodné jméno. Ovšem znamenalo to, že navrhovatel musel před fórem svůj název obhájit. Slovo Hi-lah-dih, hodil tenkráte do placu bratr Milan S. zvaný President. Mohu potvrdit, že název oddílu se ukázal jako nadčasový. Přežil všechny snahy o rozbití jeho nastoupené cesty svou semknutostí, díky bratru Akélovi. On vychovával ke skautingu, já byl pouhým pokračovatelem jeho myšlenek. Stovky hodin jsme spolu strávili, probírali mé další kroky ze všech úhlů pohledu.

Oddíl sice název a pokřik měl, ale ten se vztahoval k době, kdy se oddílu říkalo prostě – Trojka. Nyní jsem chtěl pokřik povýšit na oslavu každého člena a současně jako slib do budoucna. Samotné slovo Hilahdih, se nehodí do rýmu, ani nelze skloňovat. Pak jsem si jednou vzpomněl na jednu skautskou píseň z Francie (pokud si vzpomenu na slova, tak ji sem doplním). Předzpěvák vykřikuje začátek každé sloky a zbytek dozpívá sbor. A tak jsem stylizoval pokřik nový, nad kterým z počátku všichni vrtěli hlavou. Ale po našem prvním výrazném oddílovém úspěchu, nastal průlom - když pokřik dozněl, běhal nám všem mráz po zádech. Kluci mu začali říkat bojový.

Hilahdih! Slavný a čistý je náš štít! 

Nemít strach! Čest a vůli musíš mít!

A náš cíl! Každý bojuj za oddíl

Nudě zmar! Trojce zdar, zdar, zdar!

President tehdy vytvořil k názvu oddílu i první znak. Základem byl symbol lesní moudrosti s černými rohy. Uvnitř byl vyobrazen osamělý smrk, z jehož kořenů prýští pramen. V pozadí byla silueta Velkého a Malého Blaníku. Nad vrcholky - jako hvězda zářila skautská lilie. V dolní části byl nápis HI-LAH-DIH v barvě plodu červeného tisu. Krátce řečeno vyjadřoval v té době i náš vztah k Blaníku, kde proběhlo několik letních táborů. Bylo jasné, že původní znak přestal být aktuální. Navíc, byl složitý graficky na vyšití.

Nový znak jsem navrhl na podzim roku nula (1990). Ke znaku jsem přistupoval z odlišného pohledu a námět mi poskytl starý oddílový pokřik

Lesní moudrost – náš blízký vztah k woodcratu
Modrá výplň - zachovávat historii a tradice oddílu
Spodní půlkruh uvnitř – sv. modrá (barva vody, pramenu)
Horní půlkruh – bílá barva (nový začátek, čistota skautské myšlenky)
Slunce – symbol života a jedním ze slov starého pokřiku
Tři sluneční paprsky – skautské principy
Hvězdy v rozích lesní moudrosti – chlapecký a dívčí skauting
Text – barva červeného tisu (ochrany přírody a krajiny)

Načmárat jakýsi obrázek ještě neznamenalo, že si ho nositelé budou vážit a budou pyšní na svou příslušnost. Hrdost na členství se vytvoří, pokud je něčím podložena. Počínaje historií, úspěchy, zážitky a hlavně - podmínkami.

Původní oddílová vlajka se rozpadala, a tak jsem se pustil do návrhu nové oddílové vlajky. Rozměry i rub byl dán předem - junáckou symbolikou. Byl jsem přesvědčen, že líc vlajky by měl každému povědět: kdo jsme a odkud pocházíme.

Nakreslil jsem si bezpočet návrhů, studoval učené knihy a s výsledkem jsem byl celkem spokojený. Vlajku jsem rozdělil vertikálně na třetiny. Dvě vnější jsem vyhradil oddílovému znaku. Třetina k žerdi byla místem pro umístění části vlajky našeho města, která je černá s rudým lemováním a kalichem.

Celou vlajku ušila sestra Sojka. Protože byla mistrovskou švadlenou, poradila i s výběrem materiálů. Měla se mnou božskou trpělivost, protože jak sama vykřikovala mezi prací, jsem byl na zabití. Výsledek však stál za to. Bratr Kidi (manžel Sojky - mimochodem vyhlášený řezbář a restaurátor) přidal nádhernou skládací žerď a já byl u vytržení. Škoda jen, že jsme si ji užili pouhých devět let.

V roce 94 došlo ke sjednocení krojových součástí. Základem byla košile schválené barvy, modré džíny, a šátek. Vzhledem k tomu, že členy oddílu byl nezanedbatelný počet vlčat, navrhl jsem, aby pro budoucnost, nosili činovníci oddílu skautský šátek, který bude žlutě lemovaný. Prvně jsem se v něm objevil na letním táboře 94. Později takto lemovaný šátek, nosil celý oddíl. Byla to součást naší image.

Tento prvek nebyl samoúčelný. Měl stále všem připomínat, že vlčata nejsou z jiného galaxie. Jsme tu proto, abychom je chránili, pomáhali, jsou stejné krve. Tento obraz jsem vytvořil i proto, aby děti nevnímaly oddíl pouze jako místo, ale aby se stal jejich součástí. Něco, zač má cenu ze sebe vydat mnohem víc, než pouze to, že se vůbec dostaví.

Tuto myšlenku se mi podařilo uvést v skutek, což považuji za velký úspěch…