Jak jsme slavili

S novým rokem 1994, přišla nová chuť. Motivací pro mne bylo, že jsme členy nového střediska, a tudíž se konečně pohnou ledy. Novinkou, kterou jsem vítal (i měl na starost), bylo pořizování zápisů se SR, a založení oddílových podúčtů.

Hospodářem střediska se stal bratr Vlk, a revizním Akéla. Tím jsem si byl jistý, že bude náš měšec pod dohledem. SR podala návrh na vyšívaný střediskový emblém, jako identifikaci v rohu skautského šátku.

Na leden jsem sezval do té doby tradiční schůzku rodičů. Na ní jsem chtěl prezentovat práci oddílu do budoucna, promítnout film z posledního tábora, rozdat přihlášky na LT, atd. Bohužel, tradici se nevyhnula ani rodičovská účast, dorazili celkem čtyři rodiče. Ostatní jako by říkali - pokud něco chceš, tak víš kde nás hledat. Pro nezájem rodičů, jsem setkání rozpustil. Hodně mě to mrzelo, ale co se dalo dělat.

Vzpomněl jsem si na rok 68 – 69, kdy jsme společně s Prezidentem a Ferrym, vydávali oddílový časopis – Táborák. Oprášil jsem proto psací stroj, a šoupl do něho papír. Napsal, co jsem měl na srdci, část dolepil z výstřižků, závěrem připojil i přihlášku na LST 1994.

Takto jsem zplodil dvě stránky A4, které zdravotnice Věrka rozmnožila v práci na kopírce. Celý plátek jsem nazval slovem TOK (myšleno informací). Adresátem byli všichni rodiče. A tak se začala 12 letá historie oddílového časopisu Pramen, a byl konec pravidelným schůzkám s rodiči bez rodičů.

V únoru jsem si připomněl 40. výročí mého narození. Oslavil jsem to v kruhu rodinném, ale o víkendu mi dorazil domů popřát skautský lid, který vedl Akéla. Protože věděl, že doma žádnou ženskou nemám, přivezl mi s Jimem a Věrkou jednu skautskou "činovnici" z výlohy. Prý aby nám s chlapci nebylo smutno.

Že něco chystají, jsem tušil, tak jsem se připravil. Slavili jsme do pozdních hodin. Skautku jsem později vrátil Akélovi do obchodu neporušenou…

Jedním ze stěžejních úkolů nového střediska bylo, aktivně se účastnit plánovaných květnových skautských slavností, věnovaných 75. výročí založení skautingu v Táboře. Jaro bylo tím pádem ve znamení oslav, vyplněno hemžením skautského lidu, kam jsem pohlédl. Týden co týden probíhaly nácviky, stěhovačky, a ostatní přípravné práce.

24. dubna byl na Tržním náměstí uspořádán pro veřejnost Skautský den. Každý oddíl něco předváděl veřejnosti, a hlavně dětským návštěvníkům. Současně probíhala ve foyeru městského divadla skautská výstava prací oddílu. Na Tržním náměstí jsem navázal kontakt skrze Mamuta, s chotovinskými Indiány z Ligy lesní moudrosti. Domluvili jsme se na nějaké spolupráci do budoucna.

První májový den byl ve znamení Skautské akademie v malém sále táborského divadla I. Olbrachta. Režii měli na starost bratři Akéla s Láďou Rábem. Zde se krásně vyblbli, všichni účastníci, divadlem zněly salvy smíchu.

Oslavy se opravdu vydařily. Všechny skautské akce byly hojně navštěvované veřejností, a nás všechny zaplavila chvilková euforie z dobře vykonaného dílka.