Počasí poručit nedokážete, natož roverům. To, co roveři slíbili pře táborem, jako vždy - nesplnili! Po mém příjezdu, bylo tábořiště opuštěné, nikde ani kopnuto. Všude poházené věci, tak jak je kdo ve spěchu odložil.
V dopise, který mi zanechali, se členové Sagitty a Arga omlouvali, ale momentálně provádí svou ohnivou show v Lopečku u závěrečného ohně dívčí Trojky. Do téhle šlamastyky začalo docela slušně pršet, a s přestávkami tak mělo být ještě dalších deset táborových dní.
Společně s Jirkou jsme honem posbírali věci našich starších členů oddílu, nadělali si kolíky, a budoucí uspořádání tábora, ala vozová hradba, rozměřili sami. Potom osadili na táborová kamna pláty, aby se dalo ráno zatopit, když tak lilo. Ještě do půlnoci jsem v dešti sekal louku, s obavami sledoval přístupovou cestu, která se postupně stávala bahništěm.
Roveři přišli pod vedením Mamuta nad ránem. Na chvíli přestalo pršet. Rozdělal jsem oheň, uvařil kotlík čaje a připravil snídani. Teprve potom jsem začal všechny budit, což bylo přijímáno s nevrlostí. Vytáhl jsem tedy z pelechu svého zástupce Mamuta, aby se buzení ujal sám, a všechny rozpohyboval. Milan s Pinociem vylezli s šátky kolem krku a stěžovali na bolest.
Rodiče začali průběžně přivážet děti. Tak jako vloni, přijel Avií s táborovou výstrojí, a tyčemi pro týpka táta Pinocia, kterého doprovázel Jim s Věrkou. Po vyložení jsme náklaďák z tábořiště ručně vytlačili zpátky na pevnou cestu. Byl jsem neskutečně dobitý, promočený, ale nedalo se nic dělat.
Když rodiče dětí viděli, v jakém jsem stavu, sami se nabídli, že nám pomohou se stavbou stanů. Vzhledem k počasí, i tomu, že víc jak polovina účastníků byla vlčata, jsem souhlasil. V podstatě jsem byl rád, že mi pomohou dohnat časový skluz, a děti budou do večera pod střechou.
Měl jsem sice v úmyslu, že se předem postaví jenom podsady a děti si zbytek dostaví. Vůdce míní, ale Pánbůh mění. Roveři stavěli pro sebe dvě týpka, což jim vydrželo do večerních hodin. Nakonec si za mnou přišli pro plánek „Jak nato“.
Na pomoc přijel bratr Kidi se Sojkou, kamarád Tulák s paní, a na kole bratr Brabčák, kterému jsem předal slíbenou funkci hospodáře tábora.
S dalšími dospěláky se zprovoznila kuchyně a Kidi vyrobil do zásobáku ještě jednu polici.
Poté mi pomohli postavit vůdcák, abych mohl někam složit své i oddílové věci. Palandu jsem si stloukal až později. Jim s Věrou večer odjeli, protože prý nemají kde spát.
Když jsem se stranou znovu optal Mamuta s Pinociem, jestli mi konečně ukáží táborový program, který slíbili připravit, proměnili se na žížaly. Kroutili se, že jim to nějak nevyšlo. Mamut s Pinociem byli na Lesní škole a Pinocio si prý připravil extra program pro všechny rovery, vč. Mamuta. Můj odhad byl tedy správný, ale přesto jsem byl z jejich jednání roztrpčený.
K večeru jsem cítil, že mám horečku. Čemuž jsem se po prošlé noci, ani moc nedivil. Polknul jsem pár aspirinů, abych mohl dál fungovat. Svolal si všechny do jídelny, abych nastínil příští den a všichni se seznámili s Táborovým řádem. Stále mi někdo skákal do řeči, tudíž jsem je nařídil hodit do rybníka (první popravy).
Mým zástupcem měl být Mamut a bratr Brabčák hospodářem. Byl vyhlášen začátek CTH a složení družin, což se tradičně neobešlo bez emocí. Tři tlupy (družiny) byly pojmenovány opět podle barev. Tlupu vedl rádce a jeho zástupcem byl jeden z roverů.
Bílá - Seržant s Milanem
Modrá - Brčko s Placákem
Červená - Podrážka s Vysílačkou
Druhý den, dvě tlupy pokračovaly svorně na budování ostatních táborových staveb, a třetí zápolila v kuchyni pod dohledem Brabčáka. Nejmenší vlčata, pod vedením Placáka, stahovaly z lesa suché špičky, které kupily kolem tábora. Ale moc se jim nechtělo, každou chvíli někdo dezertoval do rybníka, nebo pozoroval brouky.