V létě roku 1994, zahnízdily na rybníku vedle tábořiště - Volavky popelavé. Během pár dní ovládl celý rybník, vyhnaly čírky i kachny - potvory jedny. Svým křikem plašily volavky za nocí, už tak vykulené hlídky, a právě jejich křik dal impuls ke vniku legendy o Mořeplazovi (More Finnittus).
Večer volavky křičely za hrází na opačném konci rybníku. Hlídky se mě přišli zeptat, co to je za zvuky. Ten den se kluci koupali v rybníku bez dozoru, a mě napadlo, proč toho nevyužít. A tak jsem s vážnou tváří jen tak ucedil:
- A je to tady, toho jsem se nejvíc obával. Zejtra budu muset zavolat rybářům...
- Patte, a čeho si se obával?
- Ale, to je jedna potvora, která sem lítá jednou za pár let z jižních krajin, aby tu snesla vejce...
- ???
- Do pár dnů se vylíhnou dravý mláďata, něco jako malej krokodýl, a žerou pod hladinou, nač přijdou…
- Tý jó! A jak se ta potvora jmenuje?
- To sem ještě neslyšel, a jak vypadá?
- Nu, přiletí za tmy jako pták. Umí plavat pod vodou, kde se i ukrývá.
- A co dělají?
- V tom je pro nás ten problém. Když se půjdete tajně koupat, tak jako dnes, zakousnou se vám do nohy a budou se o vás prát. Ale když tam s vámi bude starší kluk, tak se mají secsakra na pozoru…
- Fakt jo!!!
- Jak sem povídal, je to tady...
Druhý den se to rozneslo, ale byly pochybovači. Tak jsem si vzal večer při první hlídce do kapsy kečup, a šel k rybníku, jako že se jdu umýt. Tady jsem začal řičet a volat na Mamuta, aby mi šel pomoct, neb na mě doráží Mořeplaz. Mamut přiběhl udávený smíchy, s lékárničkou v ruce. Společně jsme pomazali mou ruku kečupem, ovázali a belhali se zpátky.
Tím to bylo veřejně ověřeno a do konce tábora byl klid. Následující den bylo v lese kolem tábora tolik suchého klestí, že by i myš byla slyšet. A vlčata, ta se koupala spořádaně pouze pod dohledem. Této a dalším příběhům se později říkalo "pattoviny".
Víc než polovina účastníků tábora byla složena z vlčat. Celotáborovou hru (CTH), jsem proto postavil na příběhu Kopčema s Veverčákem a jejich tlupy, z knihy Lovci mamutů. Nesla název "U veliké řeky" a byla to v historii první hra, s prvky primitivizmu – aneb, jak žít v pravěku. Mimo jiné si děti vyzkoušely vypalování z hlíny, stavbu pece, rozdělání ohně. Vázaly se prvně uzly na čas pod názvem "Mistr Uzlík".
Ještě před táborem jsem vybíral, jak se říkalo - četbu ke sporáku. Ve skautském středověku četbu na táborech používal i můj vůdce Akéla. Byl to protipól, kdy bylo třeba navodit příjemné doznívání náročného dne.
Na tomto táboře se četla foglarovka - Nováček Bubáček, což vlčata přijímala s povděkem. Další novinkou, krom CTH (celotáborová hra), bylo večerní BINGO. Vítěz vždy vyhrával nějakou tu ňamku, jako překvapení.
