Kde se vzali, tu se vzali vyslanci z ÚRJ. Přijela náčelnice pro R&R - Iva Macková, s admirálem VS - Jackem. Popili jsme společně čaj, a hovořili o budoucnosti roveringu. Přenechal jsem je potom Brabčákovi, aby je provedl, a opět upadl do agónie.
Pana starostu z nedaleké obce, jsem znal už osobně. Nyní nastala druhá etapa, aby nás poznali i obyvatelé obce. Tlupy se oblékly do krojů a vzali vesnici útokem. Jejich úkolem bylo udělat co nejvíce dobrých skutků s podpisem obdarovaného. Já pro změnu došel za starostou, abych s ním dohodl naší veřejně prospěšnou činnost. Byl z toho chudák vyvedený z míry.
Potom jsme se ale domluvili, že nám současný zákon a práva dítěte nic takového nedovoluje. Obec nemůže zaměstnávat děti, jde i o jejich bezpečnost, atd. No nic, druhý den jsme to zopakovali, a světe div se, tentokrát již na nás obyvatelé čekali. Ten potřeboval shrabat seno, ten zase nakoupit, jiný vyplít zahradu. Nájezdy měli úspěch. Svědčili o tom i ohlasy lidí v prodejně. Byli samí úsměv a starost, jestli nám není zima, a kdybychom něco potřebovali…
Na tradiční návštěvu přijel bratr Johny, a společně s ním k nám zavítala i skupinka oldíků pod vedením bratra Juraje. Johny přivezl radostnou zprávu. Po jednání s městským zastupitelstvem, bylo naše stěhování ze Skautského domu odročeno na konec roku. Oldíci i Johny odjížděli spokojení. Navíc jsem si domluvil s Jurajem po táboře schůzku. Chtěl jsem mu položit pár všetečných otázek ohledně předválečného roveringu ale i po válce.
Měli jsme i noční návštěvníky. Hlídky chodili již vyzbrojeni skautskou holí. Nějak se jim to nezdálo, a tak vzbudili Mamuta. Ten popadl klacek a prchajícího návštěvníka vzal přes lýtka. Ubožák padl jako podťatý, byl z chlapecké Sedmičky. Museli jsme ho navíc ošetřit, a já ho odvezl do Lopečku. Tady jsem nešťastníka s omluvou předal bratru Holmesovi a Medvědovi.
Jako satisfakci jsem Sedmičce předal pozvánku k účasti na našem Mašíňáku. Co vím, pro toho klučinu tábor skončil.
Angína nás začala kosit jako smrt. Já byl polomrtvý už od počátku, k tomu zhruba po týdnu byla na marodce celá třetina účastníků tábora. V pátek se na kole objevil Indián, za ním dorazil Jim s Věrkou. Oba mi vyprávěli mi, jak spolu absolvovali kurz Reiki, a nyní nás touto tajemnou silou, všechny vyléčí (...) Tak to byl ten důvod, proč nemohl na tábor. Chvilku jsem Kima pozorně poslouchal, odhadoval, jestli to není pattovina.
Vypadalo to, že nežertuje, a tak jsem mu nechal volný prostor. U ostrůvku za táborem, si udělal lavici, a začal provádět soukromou praxi. Všichni bájili, jak jim ta energie skrze Jima pomáhá, ale myslel jsem si o tom své. Dobře se tam spalo. Pod sebe si dali karimatku, a na uši půjčený walkman.
Jim nedal jinak, než, že i do mě pustí kosmickou energii. O poledním klidu jsem tedy s sebou práskl na lavici a čekal, co se bude dít. Jim kolem mě jezdil rukama, něco si mrmlal. Já mezi tím přemýšlel, co bude za hodinu, zítra, po táboře. Energokosmos po mě klouzal jak po mokrém mýdle, a tak jsem Kima poprosil o konec seance, sic kolem nás chytne tráva.
Můj stav se zhoršil natolik, že se Kim rozhodl přes mé chabé protesty - odvézt mě na pohotovost s horečkou vyšší 42,5 0C. Tam se nám samozřejmě vysmáli, ať si vezmu paralén. To už jsem ale začal polykat penicilin, který přivezla Věra, a bylo otázkou několika dní, abych se znovu narodil.
