Po Rafaelu Marii Bouškovi zůstala šifrovaná kniha, několik fotografií a až podezřele mnoho pověstí. Deníky svých magických pokusů zničil sám. Jeho vzácnou okultní knihovnou zatopil v kamnech někdo jiný. Lepší recept na legendu by člověk vymýšlel těžko.
Jenže Rafael Maria Boušek nebyl pouhá figurka z městských pověstí. Byl vystudovaný přírodovědec, uznávaný znalec plazů, profesor, kreslíř a člověk, který dokázal podniknout stovky výzkumných plaveb po Jordánu a zaznamenat tisíce měření. Dobové zprávy připomínají 322 výjezdů na vodu a 2343 měření. Takový člověk se nedá odbýt větou, že byl prostě blázen.
A stejně snadné by bylo udělat z něj černokněžníka, kterému při každém zaklínání přiletěl osobně podat ruku ďábel. Pravda je složitější. A popravdě řečeno také mnohem zajímavější.
Kde končí pověst a začíná občan Rafael Maria Boušek
Rafaelu Maria Bouškovi jsem na Pattovinách věnoval už několik článků. A když se dnes vracím na úplný začátek svého pátrání, musím se trochu pousmát. V září 2019 jsem totiž napsal článek Po stopách táborského Fausta. Tehdy jsem přiznal, že jsem na Bouškovo jméno narazil vlastně náhodou, u mapy Jordánu. Profesor Rafael Maria Boušek. Prý podivín. Prý Faust. A právě ono „prý“ mě začalo štvát.
Od té chvíle se začaly nabalovat matriky, školní výroční zprávy, staré noviny, archivní dokumenty, vzpomínky pamětníků a další stopy. A hlavně se ukázalo, jak snadno se jedna chyba přepíše do druhého článku, odtud do třetího a za pár let už ji všichni opisují jako jistotu. Sám jsem tehdy napsal, že za pověstí táborského Fausta začínám vidět především lidský příběh.
Něco se podařilo uvést na pravou míru.
Narodil se 20. června 1892 v Táboře, v domě čp. 540 v Pražské ulici, nikoli v Klokotech. V matrice je zapsán jako Rafael Josef Alois. Jméno Maria začal používat později. Podrobněji jsem o tom psal v článku Proč jméno Maria?.
Neobstojí ani často opakovaný příběh, že mu někdy kolem roku 1950 škola svévolně zastavila plat. Boušek byl už v polovině roku 1942 nedobrovolně poslán do důchodu. Tomuto období jsem se věnoval v článku Usque ad finem.
Kapitolu o jeho magii jsem si ale nechával stranou. Úmyslně. Právě tady se totiž člověk snadno nechá unést. Na jedné straně stojí dochované rukopisy, svědectví lidí, kteří Bouška znali, a několik předmětů. Na jedné straně stojí skutečné rukopisy, osobní svědectví a dochované předměty. Na druhé pověsti, pozdější výklady a místa, kde už místo faktů nastupují dohady.
Zkusme tedy postupovat stopu po stopě...
