Vysvětlili mi, jak se veškerá historická kontinuita zpřetrhala, jednak nově příchozími obyvateli, které příliš historie města nezajímala a kteří vlastně ani nemohli plynule navázat na předchozí generace původních obyvatel. Jejich děti pak vyrostly v mlze nevědění, neučily se (ani nesměly) pravdivě o historii tohoto města, ostatně jako v každém režimu.
Narazil jsem kdysi na mapu táborské vodní nádrže Jordán a s ní spojené jméno profesora - PhDr. Rafaela Maria Bouška. Prý to byl táborský podivín, Faust. To mě zaujalo natolik, že jsem se rozhodl vyhledat, co se kde o něm píše. Nejsem žádný genealog, ale vyvstaly přede mnou další nezodpovězené otázky.
Rád bych proto věnoval pár řádků lidem, kteří byli součástí našeho města. Lidem, kteří byli úspěšní a naše město proslavili, přesto je město zavrhlo. Mnohé ulice nesou jména více či méně významných táborských osobností, ale učitelský rod Boušků nepřipomíná nic.
V novinách, na internetu, dokonce i na Wikipedii (v mnoha jazycích), se objevují řečeno diplomaticky, neověřená fakta. Věřím, že se vám chystaná série článků bude líbit, ale musíme se vrátit do školy v polovině 19. století…
Těm, kteří dnes učí naše děti, doporučuji si stáhnout a přečíst, jednu několikastránkovou publikaci z roku 1909. Tato skvělá četba pojednává o poměrech ve školách v 19. století. Napsal ji učitel Josef Hora, pod názvem - Z MÝCH PAMĚTÍ ZE STARÉ ŠKOLY.
