Roku 1818, se v Kvasejovicích nedaleko Soběslavi, Josefu a Marii Bouškovým narodil syn, kterého pojmenovali - Augustín. Chlapec se měl čile k světu, a když mu bylo šest let, začal chodit do farní školy Svaté Anny v Přehořově.
Škola stála pod kostelem Svaté Anny od r. 1810 a byla upravena z původní panské hájovny na jednotřídku. Školu „Svaté Anny“, která nad vchodem nesla hrdý nápis „NÁRODU A VLASTI“, nenavštěvovaly pouze děti z Kvasejovic, ale také z Přehořova, Chlebova, Mezné a Hrušovy Lhoty.
V době roboty, ale i později, navštěvovaly děti školu pouze přes zimní období a to od šesti let věku do 12 let. Škola zpravidla začala od devíti hodin a končila kolem druhé odpoledne. Po zbytek roku pomáhaly rodičům s hospodářstvím. Vyučovalo se v německém jazyce čtení, psaní, zpaměti aritmetika a katechizmus (latinsky).
Sotva začal malý Augustín Boušek chodit do školy, rodiče usoudili, že se stane učitelem. Ale učitelem opravdovým, zkoušeným. A k tomu v té době stačilo, aby si odbyl s dobrým prospěchem tři třídy a pak šestiměsíční učitelský kurs — tzv. „preparandu" při některé hlavní škole. Nezbytným požadavkem pak bylo, aby kandidát na učitelství uměl hrát na hudební nástroj, ovládat německý jazyk, protože tehdejší školy byly vesměs německé.
Život jako podučitel, neměl Augustín zrovna lehký. Na příkaz biskupského vikariátu, musel zaskakovat na školách v okolí, což znamenalo docházet do škol i několik hodin po svých. Jako podučitel nemohl ani pomýšlet na svatbu.
Lidé na něho stále pohlíželi jako na učitelského pomocníka, kterého může učitel kdykoli propustit (protože jej také živil), a jeho „služné“ stačilo sotva na kus chleba. Proto každý trpělivě čekal, až dostane „svou“ školu a mohl svou nastávající přivést pod vlastní střechu, což nešlo tak rychle.
V přehořovské kronice z té doby je napsáno, že Augustín přišel do školy U Svaté Anny učit v r. 1849. Ale nalezl jsem vyprávění pamětníka, který tvrdí, že to bylo ještě před školní reformou. Ve svých vzpomínkách píše toto:
"V Přehořově byli tehdy na škole dva učitelé, pan řídící Hynek Šilha a mladý podučitel Augustin Boušek. K tomuto do třídy se dostal mladý Emanuel r. 1847-48, tedy těsně před památnými březnem r. 1848, kdy počali poddaní všelijak projevovat svoji nelibost a nespokojenost pánům.".
Tady se musím chvilku zastavit. V tučapské kronice se píše, že soběslavský vikář r. 1848, nařídil učiteli v Přehořově, aby v Mezné vydržoval podučitele. Škola byla zřízena v místní pastoušce. V tom případě, by to musel být podučitel Augustin. Tento stav měl platit do roku 1855, kdy škola byla, pro „nepořádky“, převedena do Tučap.
Nicméně, po příchodu Augustína do Přehořova, ještě nebylo v platnosti císařské rozhodnutí z roku 1848, kdy bylo zřízeno ministerstvo „vyučování", které převzalo dozor nad školstvím. To také rozhodlo, že na místě dosavadních šestiměsíčních kursů pro budoucí učitele, budou zřízeny dvouleté učitelské ústavy, do nichž se budou přijímat pouze ti zájemci, kteří absolvovali alespoň dvě až tři třídy reálného či nižšího gymnázia.
Augustín, si do svého nového působiště přivedl také o 12 let mladší manželku Josefku, kterou poznal před pár lety, za svého suplování v Dlouhé Lhotě. Byla dcerou místního velkého sedláka Václava Bílka. Nešlo o nějakou velkou lásku, ale Augustínovi se líbila a sedlák nebyl proti.
„Učitelskej“ byl tehdy váženou osobou, navíc, měl zaručeno na stáří výslužné. Ještě v první polovině 19. století se nepovažovalo za nezbytné, aby se manželé před slibem manželství blíže seznámili. Josefína byla toho roku již těhotná a v Přehořově se jim narodilo děvče - Cecilka.
Na venkovských školách, ale panovala mezi učiteli chudoba. Plat učitele byl tak nízký, že sotva stačil na holé živobytí. Aby uživil sebe a svou rodinu, byl nucen si k práci učitele přivydělávat. Od vrchnosti jako patrona školy a od rodičů dětí, dostával Augustín nějaký příspěvek jako školní plat. Zdarma měl bydlení a otop. V sobotu nosily děti do školy tzv. „sobotáles“ (kroupy, mouku, hrách, vejce a omastek). A jak se zmiňuje i přehořovská kronika, Augustin dostával, až mnohem později, roční mzdu nějakých 240 zlatých.
Bylo tehdy zvykem, že vyučování ve škole byla jen jednou z povinností, ale učitel fungoval také jako kostelník, farní úředník, matrikář. To platilo i v případě Augustína Bouška. Navíc, v době vyučování, jednou týdně dovážel do školy velebného pána na katechizmus. O Vánocích chodil po vesnicích koledovat, na Tři krále vykrápěl světnice svěcenou vodou a psal hrudkou na dveře K+M+B. O masopustu či posvícení hrával a za to, dostával od sousedů pár krejcarů.
Augustín si velmi přál mít syna, který by šel v jeho stopách učitele, ba co víc, dosáhl vyššího vzdělání, než byly jeho možnosti. Ale Bouškovým se rodila samá děvčata. V roce, kdy přišel Augustín s Josefkou do Přehořova, se narodila Cecilka. Následovala Anička (1852), Maruška (1857) a Karolínka (1860). Jak velká proto byla radost u Boušků, když se jim 9. září 1864 (středa), narodil konečně vytoužený syn kterému dali jméno Václav.
Augustín Boušek působil na škole Svaté Anny do konce července roku 1876, celkem 27 let. Následně, ve věku 58 let, se odebral na odpočinek do Soběslavi. Proč tak záhy, se můžeme pouze domýšlet.
Je velmi pravděpodobné, že na vesnické školy nastupovala nová generace již vzdělaných učitelů, oproti dosavadním kantorům, a vyučovalo se již v českém jazyce. Tomu by nasvědčovalo i to, že po jeho odchodu, byla škola rozšířena na dvoutřídku.
Odchod Augustína Bouška na odpočinek, ovlivnilo i studia jeho syna Václava, který byl tou dobou na gymnáziu v Jindřichově Hradci. Pro „nedostatek“, jak jeho syn Václav vzpomínal, byl nucen přestoupit na měšťanskou školu v Soběslavi. Jeho otec Augustín, sice dostával služné, ale to tehdy představovalo ročně nějakých 50 zlatých.
Syn Václav udržoval kontakt se starší sestrou Annou, která v 19 letech (dle sčítacího archu) slouží ve Vídni. V roce 1875, Anna nastupuje do školy v Malšicích, coby industriální učitelka. Pár let (1885 – 87) na zdejší škole učí i její bratr Václav, aby byl následně povolán učit do Dlouhé Lhoty u Chýnova.
Anna se později vdala za Jana Drtinu, měli syna Františka (také učitel) a žili v domku čp. 133. Augustín Boušek zemřel v Soběslavi na zánět pohrudnice 17. 3. 1890 ve věku 72 let.
Po jeho smrti, Anna k sobě do Malšic vzala na dožití svou maminku Josefu Bouškovou. Anička (Boušková) Drtinová učí v Malšicích do konce školního roku 1911/12.
Z příběhu Augustýna Bouška vyzařuje velká nouze, což mělo určitě dopad na celou jeho rodinu. Nikde jsem nenarazil na osud ostatních dcer. Syn Václav, se nikdy o svém otci, ale i ostatních členech své rodiny, v budoucnu ani slůvkem nezmiňuje...
