Ano, budoucí činovník, může mít teoretické znalosti, ale pokud nemá praktické zkušenosti, ale také základní vlastnosti činovníka, jakými jsou spolehlivost a odpovědnost - je na pováženou, aby vedl oddíl. Nelze vynechat housenku, nebo přeskočit kuklu. Tak jako v přírodě, i skauting má svůj vývojový řád…“ (Mirko Vosátka)
Pokud jsem v pattovinách psal o Indiánovi potažmo roverech, nemohu jinak, než se zmínit i o bratru Mamutovi. Byl pravým opakem Indiána.
Dnes vím, jak velkou chybu jsem dělal, když jsem nejenom Mamuta, ale i některé další jedince upřednostňoval. Vyzdvihoval jejich vlastnosti, které fakticky byly pouhými jiskřičkami skutečnosti.
Bratra Mamuta jsem měl po určitou dobu dokonce vytipovaného, jako mého nástupce. Bylo mi ale jasné, že to chce ještě pár let, aby skauting nejen pochopil, ale hlavně dostal do podvědomí.
Mamut byl v podstatě báječný kluk, který neměl rád nudu. Společně s Brabčákem byli nerozlučnou dvojicí, která se vzájemně doplňovala. Byl jako živel, nejprve jednal, pak myslel. Skauting byl pro něho novým světem, který znal z vyprávění, a tak ve svých patnácti letech, kdy přišel do oddílu, dychtivě vstřebával všechno nové kolem sebe. Skautingem prostě žil.
Svým přístupem dokázal strhnout i rádce ostatních družin k vyšším výkonům. Pokud byl v čele družiny, byl to přínos pro všechny. Skautský oddíl Mamutovi dal možnost objevit sebe sama v tom nejlepším slova smyslu. Z počátku se snažil být - když ne první, tak alespoň druhý. Jeho vzorem byl právě i Indián, který ho motivoval svým entuziasmem pro správnou věc.
Mamut měl dobrosrdečnou povahou, kluci ho proto měli rádi, a jeho jméno se stalo známým i mimo oddíl. Žel, měl i své záporné stránky, tou byla jeho nespolehlivost. Pokud se pro něco zapálil, vrhl se do toho po hlavě, nekoukaje napravo či nalevo, a věnoval tomu všechno. Žel - pouze do chvíle, kdy nalezl jinou zajímavou činnost, a předchozí rozdělanou práci opustil bez výčitek svědomí. Byl jako motýl.
U družiny vydržel pouze rok (září 90 až červen 91), aby se vzápětí vrhl na rovering a zakládá Argo. Když zjistil, že ho tato činnost neuspokojuje, po třech měsících za mnou přišel, že by chtěl pracovat opět v Trojce. Tak lehce, jak zběhl z mého oddílu, zběhl i z roverského kmene. Opatrně jsem souhlasil s podmínkou, že si udělá činovnické zkoušky. Čekatelské a Vůdcovské zkoušky udělal v průběhu roku 93.
Od září 93 se stal mým zástupcem, a aby měl vůbec nějakou praxi, přidělil jsem ho na pomoc k Pinociovi do vlčí smečky. Tady pracoval sporadicky (Pinocio ho nechával u ledu, tak jako jiné pomocníky před ním). A protože měl dostatek času pro sebe, naučil se hrát na kytaru, vrhl se na zdokonalení své fyzičky. Začal intenzivně sportovat, dbal na životosprávu, až shodil neuvěřitelných 35 kg. Měl toho tolik, že se vykašlal i na učňák, protože ho nepotřeboval.
Od ledna 94, byl zakládajícím členem nově vzniklého střediska, a půl roku na to, na doporučení Lišáka byl zvolen do funkce výchovného zpravodaje střediska. Abych Mamuta v jeho zájmu, jako skautského činovníka, k něčemu dotlačil, se mi prakticky nikdy nepodařilo. Nabídl se, že připraví program na LT 94, ale v den příjezdu na tábor neměl nic. Jeho obhajobou byla účast na JLŠ, před tímto táborem. Navíc, to, že vše posvětil vůdce střediska, bylo pro mne něco nepochopitelného.
V říjnu 94 Mamut rukuje na roční vojenskou službu. Po mé osobní intervenci, předseda Okresní rada Junáka ORJ bratr Johny zajistil, aby si vojnu odkroutil v místě bydliště, a mohl dál pracovat s oddílem. Zákon to tehdy jako podmínku pro výjimku umožňoval. Když se Johny průběžně ptal na Mamuta - lhal jsem mu - když jsem mu tvrdil, jak se několik dní v týdnu Mamut angažuje!
Pravda byla jiná. Za celý rok jsem ho u oddílu neviděl ani jednou. Místo toho čas opušťáků, který měl věnovat oddílu, ve skutečnosti věnoval jiné činnosti, která neměla se skautingem co dělat - začal hrát v kapele. Vnímal jsem to jako nehorázný podraz vůči oddílu, ale hlavně na Johnyho.
Bratr Mamut o oddíl nezavadil ani po svém návratu z vojny. Po čtvrt roce (vánoce 95) se náhle objevil jakoby nic, a hlásil se do služby. Bratra Mamuta jsem seznámil se stavem, již koedukovaného oddílu. Bojoval jsem tehdy již na čtyřech frontách najednou, a Mamut mi přislíbil pomoc. Postupně však, jako vždy v minulosti, ustupoval ze svých názorů a zásad, až se v září 96 naše cesty rozešly…
V lednu 97 stojí jako činovník u vzniku nového oddílu, a já byl velmi zvědavý, jak si povede. Ovšem, uplynulo několik měsíců, a bratr Mamut opět mizí, tentokrát na celý rok za hranice. Bratr Mamut byl příkladem toho, jak lze teoreticky dosáhnouti pomyslného skautského vrcholu...
