Do dvou týdnů se dalo rozsvítit, a došlo na předání kluboven. Překvapilo mne, že nás dorazilo tak málo, pouhých šest. Lišák, chrastíc svazkem klíčů, na nás čekal před domem se svým oddílovým zástupcem.
Na chvilku se proměnil na vůdce střediska, a naopak jeho zástupce zastupoval jeho oddíl. Dál byl přítomný bratr Rychlík s Alčou a roverem Velkým Bidlem.
Jak jsem předpokládal, se i stalo. Už při odemykání Lišák hlaholil, abychom si prostory nejprve prohlédli, vyjma klubovny na pravé straně (1), která bude sloužit střediskové radě. Jeho zástupce šel na jisto, a okamžitě zamířil na levou stranu (2), s výkřikem:
"Zabírám pro Šestku!" Dál už neměl potřebu něco hledat.
Dělal jsem překvapeného, jdu se jako také podívat. Toho naopak využil Lišák, který mezitím zašel za Rychlíkem s Alčou. Když jsem se vrátil, Lišák mi oznámil, že se Čtyřka rozhodla pro tuto klubovnu (3). Ta vedlejší (4) bude přidělena 8. roverskému oddílu Argo.
Dělal jsem překvapeného, a na oko zkoušel handlovat zadní hroznou místnost (6), za rádoby střediskovou klubovnu (1). Lišák to rezolutně odmítl s tím, že mám dostatek velkých kluků, a jistě společnými silami místnost proměníme na něco důstojnějšího. Chvilku, jsem naoko mrmlal:
"...hezky jste mě vyšachovali,… co mám s vámi dělat..."
"Tedy dobrá, ale mám jednou podmínku. Ke klubovně dostanu předsíň (5), jako její součást!"
S tím Lišák souhlasil. Teprve potom se všichni šli podívat, co mi jako bylo proti mé vůli přiklepnuto, a naoko mě litovali. Na závěr jsme podepsali jakousi preambuli o převzetí klíčů. Následoval plamenný projev o slíbené štědré dotaci na případné opravy, a kolik času máme na vyklizení starého Skautského domu.
Domů jsme se rozcházeli všichni spokojení. Jedni šťastní, jak výhodně nabyli, naopak já šťastný, že jsem boj o klubovnu prohrál…
