Klubovna

Jak mi prozradil Akéla, bratr Johny už oficiálně převzal od MěÚ náhradní prostory pro klubovny Junáka, včetně klíčů.

Jednalo se o celé první patro, kde býval Okresní archív. Se mnou by rád mluvil ohledně elektriky v novém Skautském domě. K slavnostnímu předání těchto prostorů středisku, mělo dojít na začátku ledna 1995.

Zajel jsem proto jeden podvečer k Johnymu. Johny chtěl, abych omrkl elektrickou instalaci, a zařídil bleskově osazení elektroměru. V první chvíli jsem se vyděsil, že bych měl opět absolvovat terno jako v případě, budu říkat - staré klubovny. Asi to na mě bylo znát. Johny mě ale uklidnil, že instalace je po rekonstrukci. Zeptal jsem se, zda dům už viděl bratr Lišák, a když jsem dostal zamítavou odpověď, nechtěl jsem nic ponechat náhodě.

Jako v případě staré klubovny, jsem Johnyho požádal, zda by mi prostory ukázal. Johny momentálně nemohl, ale klíče mi půjčil s tím, že je obratem přivezu zpět.

Při této první návštěvě bylo dost času, si celé patro při svitu baterky prohlédnout. Když jsem to tak sám procházel, bylo mi jasné, že Lišák učiní to samé. Navíc dopředu rozdělí klubovny, tak, aby to vyhovovalo jeho potřebám a jeho oddílu. Takže na jednu z dvou velkých místností vpředu, těžko dosáhnu.

Na celém patře bylo v podstatě sedm místností, plus sociálka. Dvě cimry byly pro klubovnu nevhodné. Jakási malá špeluňka, snad vhodná jako příruční sklad, a druhou byla zadní předsíň (5). A právě za ní jsem pro svůj oddíl našel zastrčenou místnost (6).

Tak to je ono! Přístup byl skrze zmíněnou předsíň, v které byly rozbité vestavěné regály, s vyvrácenými dveřmi. Zatímco ostatní místnosti byly vymetené, a stačilo jen vymalovat, tady to vypadalo zoufale.

V prostoru bylo ponecháno pár těžkých archivních skříní. Když jsem pohlédl na vchodové dveře, s vytrženým zámkem, bylo mi jasné, proč se nikomu nechtělo tyhle obludy stěhovat pryč. Za tím vším vyčuhovala opadaná omítka, a v podlaze zívaly jizvy potrhaného lina. Celkový neutěšený dojem umocňovaly desítky poházených dřevěných polic z rozlámaných regálů.

K dokonalosti byla místnost dotažena svým atypickým lichoběžníkovým půdorysem. Základnou byla stěna s vchodem, zatímco zbylé strany byly osazeny celkem pěti okny. Dost, aby zajistily dostatek denního světla, a pokud se nechají zasklít - i tepla.

Byl jsem si jist, že tuhle cimru nikdo nebude chtít jako skautskou klubovnu, i proto, že tu bylo hodně práce. Ale já tu viděl předem obrovský potenciál, co do prostoru, i dalších možností.