Po práci jsem zazimoval byt, naložil děti a věci do naší staré Škodovky, a vyrazili do Starých Hor. Ponejprv jsme připravili kamna, osekali kolíky. Předem jsem na tábořiště dopravil motorovou kosu, a pustil se do sekání louky. Kluci začali pod mým dohledem vyměřovat tábořiště, ala husitská hradba. Společně jsme povečeřeli zbytky z domova, a přišla krásná noc.
Ráno začali najíždět rodiče s dětmi, zanedlouho přijel i náklaďáček s táborovým vybavením. Tentokrát nás nestěhoval tatínek Pinocia, ale sehnal za sebe náhradu. S rodiči Pinocia bylo dohodnuto, že nám budou zavážet táborovou kuchyni potravinami dle rozpisu. Hlavně se mi jednalo o maso a zeleninu.
Se stavbou pomáhali čile tatínkové, zatímco maminky omývaly nádobí. Pomoci přijel i br. Indián, Kidi se Sojkou, a hlavně Akéla. Jim přijel se zdravotnicí Věrou a párem pejsků. Měla za úkol převzít dokumentaci atd. Jim si vypůjčil videokameru a společně s Pinociem průběh tábora natáčeli.
Vše probíhalo v klidu, počasí nám přálo. Druhý den večer byl tábor vybudován, včetně výkopových prací pro sociální zařízení. Zbývalo nám postavit pár drobností (ohniště, totem, hřiště, potní chýši, apod.) V průběhu dalších dnů se postavilo na rybníku velké molo, a pod ním potní chýše (inipi).
Inipi se ukázalo jako příjemné zpestření. Indián se Žábou zase natáhli přes údolí horolano, což bylo k velké radosti odzkoušeno jako lanovka.
Kluci nařezali tyčovinu, kterou svázali dle nákresu a tak se stožár slavnostně vztyčil. Vydržel zhruba týden, než jej nahradil stožár klasický jednodílný. Na vině byly dva problémy.
Protože některé hole byly ze syrového dřeva, došlo k jejich vysoušení a tím povolení vzájemné vazby. Tím druhým bylo, že si stavitelé tajně pomáhali hřebíky. Došlo k štípnutí konců holí, a jedno s druhým se postaralo o postupnou ztrátu funkčnosti.
Ale právě od toho skautské tábory jsou - vyzkoušet něco nového...
