Možná, že tím jsem měl začít. 23. letního tábora (15.7. - 5.8 95) se účastnilo přes třicet účastníků – vlčat, skautů, a roverů. Nastal prvý problém. Snad jsem čekal na zázrak, který se nekonal, ale br. Mamut o sobě nedával vědět, ačkoliv jsem dával na jeho posádku včas žádost o jeho uvolnění.
Pinocio mi před táborem naznačil, připravil předem pro Sagittu vlastní táborový program. Jaký - jsem předem neviděl…
S přihlédnutím k této nenadálé situaci mi došlo, že s pomocí roverů na táboře až tak počítat nemohu. Když jsem to konzultoval se svým druhým zástupcem Jimem, že by se měl tábora účastnit, protože nebudu mít nikoho, kdo by mě zastupoval v mé případné nepřítomnosti, odpověděl zamítavě.
Zkusí přesvědčit Věru, aby na pár dní jela jako zdravotnice. Věru, to mě moc neuklidnilo. Byl jsem sice domluven s děvčaty, ale Sluníčko mělo přijet v polovině tábora, a Stáňa na týden poslední. Nějak to zvládnu zase sám, hlavně nesmím dostat nějaký morybundus, to by byla totální pohroma.
Byl jsem v úzkých, ale přišlo náhlé vnuknutí. Nutně jsem potřeboval nějakou prodlouženou ruku. Pokud máte kolem sebe tolik dětí, máte strach si dojít i na záchod, aby se něco nepřihodilo.
Věnoval jsem tomuto nápadu trochu času, a výsledkem bylo zavedení denní hlídky. Její smysl je na samostatnou kapitolu, ale svůj význam si udržela i na táborech v budoucnosti. I když pod jiným názvem.
S ohledem na nováčky, byl první táborový večer tradičně zasvěcen organizačním věcem. Od táborových zákonů, denního řádu, táborových družin, až po noční hlídky. Vlčata společně se skauty jsem rozdělil do třech barevných družin:
Modrou vedl br. Bydlo s Čikym, Červenou Borek s Divochem
Bílou br. Pivo s Minutkou.
Byl napsán sestřeleným pilotem W. B., který se dlouho ukrýval na neznámém ostrově v Tichomoří, a přitom zažíval různá utrpení i poznání…
