Po prázdninové OR r. 1995 jsem měl na popud bratra Johnyho oslovit celou ORJ. Byl jsem pozván na fórum všech činovníků, abych tam přednesl svou metodickou i programovou vizi roveringu, vč. předání komplexních materiálů.
Ale to by nebyl Johny, aby to nepojal po svém. Za normálního stavu se ORJ scházela v naší klubovně, v počtu do 12 činovníků. Nyní byla klubovna zaplněna celá, do posledního místa. Sešlo se několik desítek skautských činovníků z celého okresu.
Velmi mi pomohl br. Akéla, který každému středisku u vchodu předal vytištěný koncept roveringu, součástí byla i přihláška ke kopírování, a osobní dotazník. Navíc střediska dostala výtisk našeho oddílového časopisu Pramen. Ty jsi o tom už někomu říkal, ptal se Akéla. No, podrobnosti víš akorát ty, Johny, a – Sagitta. Já se ptám proto, že o tom ví i Lišák, a má trousí kolem sebe nějaké řeči. Docvaklo mi, že si to Sagitta nenechala sama pro sebe…
Vypověděl jsem v krátkosti historii našeho oddílu. Začal jsem od náboru, kdy jsem se ujal starších dětí, protože je nikdo nechtěl. Jak starší kluci odrůstali, záhy vystávaly opakovaně potíže s jejich začleněním v oddíle. Nechával jsem to svému osudu, přičemž jsem věděl, že to dobře není. Celá léta jsem čekal na pomoc shora, ale marně. Rovering jako takový doposud neexistuje.
A tak samovolně vzniklo při našem oddílu několik rádoby roverských družin, z nichž jedna se registrovala jako samostatný oddíl. Roverský oddíl při středisku, jako v tomto případě, bylo odsunutím celého příběhu a podstaty problému na neurčito. Kouknul jsem na Lišáka, díval se na mě zle.
Neřekl jsem to nahlas, ale o tomto roverském oddílu jsem si myslel své. Byla to blamáž. V čele tohoto virtuálního oddílu stál br. Vlk, ale pouze jako mluvčí. Sice se snažil o nějaký program, ale otázkou bylo, zda jej ostatní budou akceptovat. Vlk z toho byl nešťastný – a právem. Neměli vůdčí osobnost, která by na oddíl dohlédla, poradila, pomáhala.
Vůdci střediska to vyhovovalo, měl k ruce potencionální pomocníky, a na oddíl se mohly čerpat dotace. S roveringem jako takovým, to nemělo absolutně nic společného. Proto jsem tento příběh nazval slovy - virtuální oddíl.
