Celou Linprrtu jsem zčásti postavil na systému demokracie římské republiky, vč. volby konzulů do senátu (rady) přímou volbou lidu.
Konzul musel svou kandidaturu před volbou veřejně obhájit na společném fóru. Nabídnout svůj program dalšího rozvoje Linprrty. Vnitřní struktura ligy se opírala o jednotlivé členy, kteří na základě svých totožných zájmů vytvořili buňku (kmen), na principu rovnost
Členové kmenu si uvnitř buňky nejprve předávali a rozšiřovali své vlastní zkušenosti. Později vytvořili, a předali tzv. Radě jednorázový program pro Linprrtu. Rada byla s buňkami ve spojení skrze kurýry, kteří působili jako zpětná vazba. Vzápětí se buňka mohla rozpadnout, aby se její členové mohli připojit k jiné zájmové buňce, nebo dát podnět ke vzniku nové buňky, která vypracovala opět programovou nabídku pro všechny.
Později měly vznikat buňky (kmeny) již vyššího typu, které by pracovaly na programech pro potřebu "světa" (oddílů, středisek, aj.). Významným prvkem byl tzv. Fond, který opatrovala Rada. Ve své podstatě to byl jmenný seznam zájmové činnosti (možností) každého člena, k zformování programů. BSJD měla být později nasměrována jako vlastní presentace různých kmenů jak pro Linprrtu, tak i pro veřejnost. Toto mělo být jednou z náplní Rady.
Celý systém nabízel nepřeberné množství aktivit, jaké si jen možno přestavit. V prvém roce svého trvání se uskutečnilo několik BSJD, volejbalový turnaj, Večery pod lampou, Setkání s… (Indiánem, Vosátkou, Pfaiferovou), vodáci připravili pro nevodáky víkendovou plavbu po Lužnici.
Po pravdě - měl jsem svůj sen, jak vytvořit něco pozitivního do budoucna. Něco, co udrží skauting pohromadě, a dodá optimismus dospívajícím dětem. Nedělal jsem si velké naděje, že by právě skauting, jako takový, byl tím stmelujícím prvkem. Samozřejmě, Linprrta měla své stanovy, které se každý svým podpisem zavázal dobrovolně dodržovat, na základě hesla R&R – Já sloužím!. Ale pro mnohé přišla skautská myšlenka pozdě, a zastihla je nepřipravené.
Vsadit proto na zájmy jednotlivců, z nichž každý má pro něco nadání, byla proto zásadní volba. Hrdost na příslušnost ke skautskému hnutí, přicházela až později. Už od počátku jsem věděl, že jakmile se Linprrta zdárně rozjede, odstoupím od kormidla, a budu se dál věnovat svému oddílu – Trojce.
Bohužel, jsem podcenil české povahové rysy – ješitnost, závist, vypočítavost i lidskou hloupost. Ta se vzápětí projevila u některých členů Junáka, Linprrty, potažmo i mého oddílu. Stalo se to, před čím mě na počátku všichni varovali. Středisko neslo nelibě tak velikou akceschopnost ligy.
V tomto období (listopad 96) bratr Lišák založil při našem středisku tzv. ZHOUBU. Jejím produktem byla tzv. HUStilka. Byla naoko prezentována jako Rádcovský kurs. Absolventi tohoto nesmyslu měli po tři roky studovat první i druhý stupeň skautské zdatnosti (?). Po ukončení prý z nich budou skvělí rádci družin. Hustilka byla skrytě zaměřena na získání budoucích R&R pro výchovnou činnost střediska…
