Pojď se mnou tam, kde nebe je vysoké a modré a kde oblaka bílá rychleji než kde jinde plují. Slyšíš tu píseň větrů v korunách borovic? Slyšíš tu píseň dálek závratných?
Tiše a velebně šumí hlavy stromů. Záře slunce červenavá stéká po jejich rozpukaných kmenech a vůně pryskyřice tě omámí. A večer oheň táborový tam do tmy pak zasvítí a vyvolá v tobě pocity, které otřesou tvou duší…
Tento jedinečný text, který na jaře roku 1946 napsal Jaroslav Foglar, coby nový redaktor, do časopisu Vpřed.
Náhoda tomu chtěla, že jsem se pár dní potuloval kolem řeky Sázavy. Proto jsem neodolal navštívit i známou Sluneční zátoku. V letech 1925–1945 právě v těchto místech tábořil nejstarší český skautský oddíl Pražská Dvojka, pod vedením "Jestřába". Místo se stalo i předlohou pro Foglarovu nejznámější knihu Hoši od Bobří řeky.
Pak jsem si vzpomněl na staré fotografie tohoto tábora od Foglara (kolují sem tam po internetu). Napadlo mě, udělat rekonstrukci tábora, v porovnání s časem. Abych našel to správné místo, a udělal ten správný snímek ze skály nad zátokou, mě stálo dost sil (později jsem zjistil, že přístup je i ze shora), ale povedlo se. Snad mi to Jestřábe promineš...
