Václav Boušek - malíř a historik

Když jsem hledal nějaké stopy o Václavu Bouškovi, jeho angažovanosti v kulturních a společenských sférách před jeho příchodem do Klokot (1888, nic jsem nenalezl. Obrat nastal, když se oženil (1890) a následně přestěhoval do Tábora. O tomto období můžeme pouze spekulovat, jestli měl podporu své rodiny, ale i známých táborských učitelů a profesorů, kteří se tehdy motali kolem muzejních sbírek města Tábora.

O jeho obrazy, s husitskou tématikou, je velký zájem, ale také jsou pro Václava nezanedbatelným finančním zdrojem. Dokonce i táborské muzeum od něho kupuje (1898) tři obrazy s husitskou tématikou. Plzeňské knihkupectví prodává barevné dopisnice s výjevem Jana Sladkého Koziny, které maloval „osvědčený náš malíř pan V. Boušek”.

Zajímavá je i jeho publikační činnost. Když v „Českém časopisu historickém” vychází od historika Hugo Tomana vědecké pojednání o husitech, nazvané „O bojovných vozích a složení husitských šiků vozových” - Václav tento výklad uznávaného historika zpochybnil ve faktickém pojednání otištěném časopisem „Tábor”, nazvaném „Bojovný vůz husitský” - (ke stažení v pdf).

Dále v tom samém časopisu obšírně popsal „Husitské válečnictví za dob Žižkových a Prokopových” - (ke stažení v pdf), a později se věnoval „Výzbroji vojsk husitských” - (ke stažení v pdf).

Tamtéž uveřejnil i referáty o Sedláčkově „Sbírce pověstí českých" (1898) a o Machově „Příruční knize dějin výtvarného umění" (1899). Do „Českému jihu" přispěl referátem „Návštěva klášterní hrobky táborské" (1901). Psali o něm nejen různé regionální časopisy, ale pochvalně se o V .J. K. Bouškovi zmiňovaly i "Národní listy".

Václav se zapojil do práce v národopisném odboru města. Velkou měrou se podílel na rozšíření sbírek táborského muzea buď osobně, ale i skrze rodiče školních dětí, které učil. Vypravil se do pražského muzea, kde zakreslil a změřil dochované husitské zbraně. Provedl nákresy palných zbraní husitů (tarasnice, houfnice) a společně s válečným husitským vozem nechal vyrobit jejich kopie. (Někde jsem četl, že výrobou byl pověřen jakýsi pan Bílek z Chýnova, který tam provozoval kolářství. Mám takové podezření, zda to nebyl někdo z matčiny přízně…).

Do té doby řídící učitel V. J. K. Boušek,  budil zaslouženou pozornost obrazy na prodej, tu a tam vystavené v táborských obchodech. Byl také znám občanským spolkům, svými ručně malovanými diplomy na zakázku. 

Se svými malbami, ale prvně předstoupil před širší veřejnost na Jihočeské krajinské výstavě v Táboře r. 1902. Vystavoval zde řadu obrazů s husitskou tématikou, které zároveň podávaly svědectví o jeho důkladném studiu té doby. Vystaveno bylo i několik jeho obrazů národopisných (Ženich a nevěsta blatská), či studie historických oděvů panských i ctihodných dam z 15.století. Po "Jihočeské krajinské výstavě", na kterou přicházely ze všech stran chvalozpěvy, se stal se kulturní a společenskou celebritou města.

Však nezapomínal ani na školství. Roku 1904 vydává VJK Boušek vlastním nákladem publikaci „Ve stopách volného kreslení vyšších tříd škol obecných” - jako svůj příspěvek k nastávající školní reformě kreslení. Publikace se setkala s příznivým hodnocením a ještě dnes není problém ji získat...

Po neobyčejném úspěchu Jihočeské výstavy, se „Spolek pro zbudování Husova pomníku” dohodl, že uspořádá o prázdninách r. 1906 pod protektorátem královské městské rady v Táboře - národní „Husovu výstavu”. VJK Boušek byl zvolen za člena přípravného spolku. Dostal na starost výstavu, jak jinak, než husitských zbraní, ale také výstavu panských i lidových krojů XV. století. Jak se můžeme následně dočíst z dobových dokumentů, Husova výstava měla obrovský úspěch, a jmenovitě učitel V. J. K. Boušek byl často zmiňován v různých novinových článcích.