V létě, roku 1910, byl učitel Václav Boušek, na základě výběrového řízení a školní radou, zvolen do funkce řídícího učitele obecní školy v Klokotech. Společně s jmenováním také získal v budově školy byt, kam se také s Ninou a dcerou Maruškou v srpnu 1910 nastěhoval. Syn Rafael tento rok odmaturoval a odjel do Prahy, kde se stal posluchačem filozofické a přírodovědné fakulty UK.
Řídící učitel Václav J. K. Boušek měl důvod ke spokojenosti. Měl velkou rodinu a v práci se mu dařilo. Konečně se mohl plně prosadit, zúročit své osobní zkušenosti i dovednosti. Ve škole již před časem zavedl kreslení, skládal písně, hrál na housle i harmonium.
Byl členem učitelské jednoty "Komenský", spolku mladých výtvarníku "Mánes" (starostou byl Mikuláš Aleš), spolupracoval se studentským spolkem "Štítný". Na prosbu své švagrové Julie, která byla aktivní členkou, přednášel i spolupracoval s ženským spolkem "Zora", který organizoval kurzy pro vychovatelky v rodinách. Několikrát tomuto spolku umožnil uspořádat výstavu ručních prací v klokotské škole, za velké pozorností veřejnosti.
Tragédie
Nicméně, tato rodinná tragédie velmi ovlivnila Václava i jeho syna Rafaela. Konečně si dovolím jeden nepatrný postřeh. Zatímco při sčítání lidu z ledna roku 1911, jsou Bouškovi římskokatolického vyznání, tak po této tragické události, oba muži v průběhu několika let z církve prokazatelně vystoupili - jakoby Boha zavrhli.
Spolu s táborským ženským spolkem Zora se Václav věnoval i národopisné činnosti. Díky němu, jeho znalostem a kontaktům na Soběslavsku, byly zmapovány blatské, ale i kozácké lidové kroje na Táborsku. Podle jeho podrobných nákresů byly dámami vyšívány lidové kroje, aby byly součástí kulturních akcí té doby.
Mám na mysli soběslavskou Národopisnou, školní a průmyslovou výstavu (1898) a Jihočeskou hospodářskou, průmyslovou a národopisnou výstavu v Táboře (1902).
Václav J. K. Boušek si dobře pamatoval na prožitou bídu za svého dětství. Toho chtěl svou rodinu ušetřit, aby celá rodina žila pouze z malého učitelského platu, odkázána na milodary ze sobotáles. Naopak, dopřát své rodině spokojený a šťastný život. Snažil se, aby se staly váženou rodinou, což se mu také dařilo.
Postupem času a hlavně díky svému malířskému, ale i organizačnímu nadání, se stal jedním z uznávaných odborníků na dobu husitskou. V. J. K. Boušek se velkou měrou podílel na rozšíření sbírek táborského muzea. Víc jak deset let po založení táborského muzea (1879), se sbírky teprve shromažďovaly (Švehla) , hledaly historické artefakty.
Oslavujeme 600 let založení města. Proto je důležité si připomenout, že ačkoliv město Tábor bylo kolébkou husitů, tak na počátku 20 století byste po jejich době, krom několika staveb, nenašli nic.
Proč? Původní (Staré) město padesátkrát vyhořelo a byly to požáry tak velké, že např. roku 1525 shořela více než čtvrtina města. O 7 let později shořelo zase 366 domů a „zkáza šla někdy tak do plna, že nezůstaly z tvrdé pevnosti než jen hradby”.
Tábor zdevastovalo období třicetileté války, kdy Marradasova císařská armáda na základě rekatolizace obsadila město. Poslední kapkou bylo, když město dobil švédský generál Wittenberg a jeho vojáci systematicky vyhledávali a ničili veškerou připomínku husitské minulosti. Komisaři, kteří později sbírali informace o stavu království, podali v roce 1658 následující obraz stavu města Tábora: „...nacházíme to město velice schuzený, ruinirovaný, ubraný a ochuzený bejti ...“.
