V.J.K. Boušek - táborský patriot

Po Husově výstavě (1906) už patřil Václav Boušek mezi uznávané odborníky na husitské období. Navíc, pro své vypravěčské nadání byl velmi oblíbený akademickým spolkem "Štítný", který si ho rád zval na zasvěcené přednášky, které Boušek doplňoval svými obrazy s husitskou tématikou. Přednášel i mimo město Tábor a nadále publikuje v krajských novinách (Český Jih 1909, č. 39-41) články, pod názvem „O některých pohybech vozového šiku husitského”.

Od roku 1909 začal vydávat metodické sešity pro české učitele, na téma volného kreslení krajiny, pod názvem „Z českých hradů zámků a krajin”. Celkem vydal 10 sešitů, které byly veřejností velmi dobře přijaté. Byl vynikajícím a vyhledávaným kreslířem, o čemž svědčí i to, že se podílí na obsahu lidového kalendáře, vedle takových umělců, jakými v té době byli: M. Aleš, J. Mánes, V. Brožík, a j. Na kurzech pro vychovatelky (pořádá ženský spolek Zora) vyučuje rodinou malbu a několik hodin týdně chodí malbu vyučovat na Ženskou průmyslovou školu.

Vzhledem k tomu, že byl v této době jmenován i na místo ředitele klokotské obecní školy, do které se i s rodinou po létech přestěhoval, a jak uvádí sčítací arch ze dne 23.1.1911, může se nám zdát, že toto období Václava Boušky, je vrcholem jeho osobního života. Bohužel, ale taky víme, že během několika dní, v rodině pohaslo světlo jejich života, umírá tříletá dcera Maruška.

Snad aby tuto tragédii vytěsnil, o to víc se Václav Boušek vrhl do práce. Svědčí o tom jednak jeho školní aktivity, ale i jeho národovecká činnost na poli historickém i kulturním. S ředitelem táborského muzea, Prof. A. Bernardem, utřídil dosavadní sbírku husitských zbraní. Zde je vhodné poznamenat, že před tímto krokem, se Václav také podílel na výzdobě místností svými ornamentálními kresbami. Zakresloval dochované klenby domů a mázhauzů, ve starých táborských domech, a následně byl zvolen za člena kuratoria táborského muzea.

V padesáti letech (1914), vede v časopisu Český jih rubriku Kulturní a osvětové hlídky. Světová válka zmařila pokus Václava, o zavedení trojtřídky v klokotské škole, což se povedlo až po válce, v nové Československé republice.

Václav Boušek měl projev při odhalení pomníků padlých vojínů v Klokotech, ve kterém zavzpomínal na jeho bývalé žáky. Roku 1924, v rámci Žižkových oslav, uspořádali legionáři slavnost a požádali Václava J. K. Boušku o jeho režii. Že se slavnost povedla, svědčí i zápis z městské kroniky.

Rok nato (1925), odchází Václav ze zdravotních důvodů na odpočinek, s roční penzí 22514 Kč (1876 Kč/měsíčně). Výše penze by se někomu mohla zdát na tehdejší dobu nadprůměrná, ale když přihlédneme k tomu, že Nina na žádnou výsluhu či důchod neměla nárok, jednalo se o skromný rodinný příjem.

S manželkou se Václav stěhuje z klokotské školy, zpět do Tábora, do přízemí domu čp. 856, v tehdejší Vodárenské ul., jehož vlastníkem je jejich syn Rafael. Rafael si ponechal patro nad nimi, s laboratoří a viváriem ve druhém patře.