Pašíje

Jaro už bylo cítit ve vzduchu, ale to předjaří r. 1996, trávil Patt s oddílem. Jednou to byl Masopustní rej v Sudoměřicích u Tábora, kam oddíl pozvalo místní středisko Junáka. Jindy, Rosničky (světlušky), uspořádaly v klubovně Den sesterství pro skautské babky.

Pro veřejnost Patt s Linprrtou uspořádal vyprávění bývalého člena oddílu br. Indiána, o jeho práci coby rangera v amerických rezervacích. Indián měl povídání skvěle připravené, včetně promítání diapozitivů. Setkání se konalo v pronajatém přízemí městské knihovny, a díky propagaci oddílu, posluchačů bylo tolik, že mnozí museli stát. Následně Patt středisku doporučil akci LINPRRTy. 22. března LINPRRTa uspořádala II. BSJD na Sokolské chatě pod Bečicemi.

Ten den se do Bečic Patt přesunul až později. Nejprve totiž odvezl své děti k babičce, a potom utíkal do školy na rodičák. A když před půlnocí konečně přijel do Bečic, zamkl auto a začal sestupovat k řece do údolí. Přes den byla obleva a večer zase všechno umrzlo. Proto není divu, že při sestupu do údolí Pattovi podjely na ledu nohy, a než se nadál, řítil se do neznáma, mezi skály.

Hlavou dopadl na kameny, upadl do bezvědomí. Když se za pár hodin probral, točila se mu hlava, na tváři a krku cítil něco lepkavého a bylo mu na zvracení. Když zjistil, že má všechny údy celkem v pořádku, začal se dál do údolí raději plazit. V chatě mu liprrťáci ošetřili (zašili) hlavu a doprovodili zpátky do vsi k autu. Tehdy opravdu moc nescházelo…

V této době už začala RO bojkotovat oddílový program, stranila se oddílu a krize se prohlubovala. Oddílový program proto Patt tvořil společně se Sluníčkem. Spolu také připravili víkendový program skautských Velikonoc, pro vlčata a světlušky.

Patt pro děti zajistil skautskou klubovnu ve Veselí n. Lužnicí, na břehu řeky Nežárky. Do vozu mimo jiné posadil své děti, dále balík slámy, tyčky a staré oděvní svršky pro Moranu. Světlušky se Sluníčkem a Stáňou, vlčata s Borkem jeli vlakem.

Program měl název "Čtyři pašijové proutky". Formou her se světluškám s vlčaty připomněl význam tohoto křesťanského svátku po dnech. Nechyběl ani zelený čtvrtek (zelené těstoviny), či vynášení Morany s říkadly.

Pattovi radost z dobrého programu nezkalila ani přítomnost roverů, kteří se náhle objevili, aby prý navázali lednový dialog o jejich budoucnosti Patta s Jimem. Pattovi bylo trapně se s rovery před ostatními dětmi dohadovat o jejich problémech. Zvlášť, když mezi jiným padl i nápad, na předání oddílu roverům „bez boje”.

Patt byl na venek klidný a opět jim nabídl smysluplnou práci pro Linprrtu, nebo pokud by měli zájem a brali jako svou šanci, přípravu a realizaci táborového programu. Jako vždy, kývali hlavami, že se prý na ně může Patt spolehnout.

Nicméně, Patt si nemyslel, že má zkušenost jejich slibům věřit. V minulosti už několikrát slibovali pomoc s táborovým programem, ale úspěch tábora jim až tak na srdci neležel. Vždy se našlo spousta překážek, jako omluva.

Proto, tak jako každý rok, začal v tichosti na táborovém programu pracovat sám. Vlastně už začal hned po novém roce …