Motto: "Až jeden ze sta - bude tím opravdovým skautem." - Akéla
Po sametové revoluci v roce 1989 byla 2. prosince 1989 opět obnovena činnost Junáka a 28. prosince téhož roku byly schváleny stanovy organizace Český Junák - svaz skautů a skautek, na IV. řádném sněmu Junáka v roce 1990 byla starostkou Junáka zvolena Dagmar Burešová, náčelníkem CHK Václav Břicháček, DK Vlasta Macková. Téhož roku byly československé skautky opět přijaty do světové organizace WAGGGS a skauti do WOSM.
Tehdejší skautská euforie byla ohromná. Jenom v našem okrese se přihlásilo 1.300 dětí do 11 středisek. Obnoveno bylo i 1. (chlapecké) středisko Junáka v Táboře, jeho vůdcem byl zvolen bratr Riky H. a já zástupcem. Skauting během svého zákazu získal nádech exotiky, vyprávěli se o něm báje a pověsti.
Nyní maličko odskočím na - IV. Junácký sněm (19.-20.5.1990).Toho roku v květnu, jsem se z titulu své funkce, účastnil IV. Junáckého sněmu v Praze - v Domě Železničářů. Nejen já jsem si od tohoto sněmu mnoho sliboval. Jel jsem s ostatními plný naděje, že Sněm vytyčí cestu do budoucnosti.
Všichni přítomní byli plní elánu, emocí a v té záplavě skautských krojů bylo o čem přemýšlet. Ale už po pár hodinách jednání, vzplála hektická diskuse. O přestávkách jsem procházel mezi delegáty, naslouchal hloučkům, vyptával se na to i ono. Atmosféra byla dojemná, však skutečný závěr sněmu, krom předem připravených voleb, byl o ničem. Mělo se snad navázat na léta 1968 – 69?
Junák se po svém obrození rozjížděl hodně těžkopádně, což se stalo časovanou bombou. Naznačená cesta Junáka po roce 1990,vyšuměla do ztracena, díky zřejmého vlivu Náčelnictev. Místo toho vypukly kuloární spory.
Nejprve stoupenci A. B. Svojsíka proti zastáncům R. Plajnera,později sváry o politickou minulost alias konfidenti STB versus političtí vězni. Stranou nezaostávaly ani spory generační. A tak jeden podezíral druhého a nějak nezbýval čas stanovit pravidla - zvlášť, když se vytratila snaha k dialogu.
Další roky ukázaly, že cesta takyskautů, kteří měli skauta,jako novou přestupní stanici vede k vyšším funkcím v Junáku. To jim umožnilo pozdější rozdělení Československa a nová pravidla, které začala prosazovat omlazená ÚRJ po dalším V. (VI.) Sněmu Junáka r. 1992 (1994). Ti začali český skauting postupně ořezávat a zavádět prvky nové, což vedlo k postupnému útlumu členských základen.
V roce 1995 jsem se zaobíral přípravou programu pro náctileté. O pomoc jsem se obrátil i na člověka tehdy nejpovolanějšího – bratra Mirko Vosátku (Grizzly). V dopise jsem si mimo jiné postěžoval na stav v Junáku. Od té doby jsme byli na jedné myšlenkové vlně (budu psát později)...
Tušil jsem, že se nahoře jedná o mocenský boj – vůdcům oddílů to nic ušlechtilého nepřinese. Pár lidiček pochopilo, že je na místě podpořit oddíly. Vždy jsem se těšil na každé číslo ČINu od Pedra. Edice ‚Skautské prameny' bratra Miloše Zapletala, je nejspíš největším pokladem skautské knihovnyv širém světě!
Ovšem to byly kapky v moři a tak jsem si rychle uvědomil, že spoléhat se musím sám na sebe. Z ÚRJ mi pomoc nepřijde hodně dlouho. Ta v té době řešila příkladně změnuslova v textu junáckého slibu. Což jsem nechápal, ale znění slibu vadilo takyskautům. To, že je jiná doba a možnosti, mi bylo jasné, ale proč se zbouraný dům, musí stavět od shora dolů…?
