Po svém návratu z Blaníku, jsem měl alespoň v zásadních otázkách - jasno. Jedna z věcí, kterou jsem si osvojil do budoucnosti – byla rekapitulace letního tábora, den po dni s poznámkami, co by se mělo změnit tak, aby bylo pro děti motivací. Naučil mě to, právě tento letní tábor.
Nicméně, zbytek prázdnin jsem osamocen pracoval ve Skautském domě, abych mohl dokončit elektroinstalaci ve zbylých klubovnách. Věděl jsem, že to za mě nikdo neudělá. Revize a kolaudace proběhla počátkem prosince.
Pustil se do vyúčtování tábora, které jsem předal hospodáři střediska do konce měsíce září. Ten mi jej vrátil zpět k přepracování, protože mi přebývalo 15 haléřů. Opravil jsem do 24 hodin.
Podle tehdejšího zákona, jsem si dobu tábora nechal prvně a naposled refundovat. Jaké bylo mé překvapení, když jsem dostal celkem 40% své průměrné mzdy. Připočtu-li ztráty, které jsem utrpěl v průběhu tábora já i mé děti (požár, auto) – byli jsme jako rodina na mizině!
ORJ po prázdninách, se účastnil i zástupce jedné trampské osady, a zle nám vyčinil za nepořádek, který po nás zůstal v Lopečku. Jako důkaz přinesl fotodokumentaci, na které svítil do krajiny - bílý kuchyňský sporák. Prakticky na všech fotografiích byly dále zachyceny stopy a jizvy po táboření junáckého oddílu před námi.
Bylo mi hodně trapně, protože jsem se cítil spoluodpovědný. Vina byla jednoznačně hozena na mou osobu. Jak bylo řečeno, předpokládalo se, že náš oddíl automaticky uvede místo i jeho okolí do původního stavu.
Bylo těžké něco vysvětlovat, a nikoho ani nezajímalo, že jsme s chlapci udělali, co bylo v našich silách i možnostech. Zlikvidovali jsme kupříkladu latríny, po našich předchůdcích - ale hlouběji v lese se krčily další pomníčky po polních hrách, volně poházená kulatina plná hřebíků v křovích u potoka. Středisko nepochopilo, že k tomu, aby se tábořiště uvedlo do původního stavu, bylo by zapotřebí zemní stroj a dva tucty kopáčů. Tak rozsáhlé škody po sobě kupříkladu zanechalo jedno vojenské vozidlo.
Nazlobený jsem odjel o víkendu autobusem do Lopečku, a sám prováděl úpravu terénu po jiných. Doplatil jsem na svou důvěřivost při předání tábořiště. Prostě jsem cítil, že to nebylo fér. Kdo se mnou jezdil na tábory, dobře ví, že v tomto směru jsem byl velmi úzkostlivý. Tábořiště i okolí muselo být uklizené do nejmenších detailů.
Událost v Lopečku byla pro mě dalším argumentem mého rozhodnutí, získat stůj co stůj tábořiště pouze pro svůj oddíl. Tím předejdu v budoucnosti pohodlnosti některých činovníků ORJ. Proto i jedním z prvních a stěžejním bodem bylo:
- najít vhodné místo pro táboření. Důvod byl prostý. Nepřipustit opakování situace tohoto roku.
- pořídit si vlastní podsady i pokud možno ostatní táborovou výstroj, abychom se stali co nejméně závislými na ostatních. K dosažení těchto prvních dvou úkolů, využít všechny zdroje, které jsou dosažitelné. Zároveň, v žádném případě nesmí být splněné úkoly spojeny se závazky, které by oddíl zatěžovaly do budoucna, řekněme 5 let.
- přepracovat kompletní seznam výstroje jak pro jednotlivce, tak i pro oddíl (aby se předešlo požárům či úpalům)
- změnit organizační zabezpečení táborového dne s ohledem na nutný provoz - vlastními silami (celodenní služba v kuchyni, zajištění tábora, nákup, aj.)
- změnit systém i průběh daných programových celků (budíček, rozcvička, vztyčování st. vlajky, bodování stanů, slibový oheň, večerka či návštěvní den)
- zvýšit osobní aktivitu a odpovědnost rádců na denním programu
- obecně zvýšit ochranu zdraví při všech činnostech (forma a organizace)
- změnit táborový řád, rozvrh i bodování
- zjistit souhrnnou legislativu pro pořádání dětských letních táborů
Pokud jsem k tomu přidal ještě úkoly metodické, které měly změnit partu kluků na skauty, pak mi bylo jasné, že jsem se rozhodl vyběhnout na obtížnou trať, kdy budu s největší pravděpodobností odkázán pouze na své vlastní síly. Současně to byla obrovitá výzva…
