Restart

Motto: "Přemýšlej o minulosti a budeš znát budoucnost." (Čínské přísloví)

Do roku 93 jsem vstupoval s předsevzetím, nedopustit do budoucna další krizi oddílu díky migraci odrostlých chlapců. Věnovat víc pozornosti výchově rádců (činovníků), vrátit oddílu zpět sebedůvěru, promyslet i jiné formy činnosti. Sem patřil i např. předešle popsaný zimní tábor, připravoval jsem na prázdniny akční letní tábor. Hezky se to píše, ale oddíl byl tehdy ve stavu, jako Custerova kavalérie po bitvě u Little Bighornu. 

Proč? Specifikum Trojky, bylo zcela odlišné od jiných oddílů. Vznik roverské družiny, a její odchod pod 1. středisko od počátku tohoto roku, vrhl celý oddíl o tři roky zpět! Riziko jsem si uvědomoval už při náborů nováčků v roce 90. Tenkrát jsem se bohužel domníval, že tuto situaci nebudu muset řešit, protože stojím ve vedení oddílu dočasně. Jiné oddíly se doposud piplaly s výchovou rádců, zatímco v Trojce bylo hned od počátku mnoho chlapců na pokraji roverského věku.

Abych rychle nastartoval oddíl, využil jsem tento potenciál, a do třech měsíců měl rádce (podrádce) rychlokvašky. Nyní mi v podstatě ze dne na den, odešli všichni tito rádci i podrádci, a já stanul s oddílem na počátku jeho existence!

V mých úmyslech, mi měl pomoci i nový druhý zástupce, kterým se stal bratr Mamut.

Mamut dezertoval z roverského oddílu Argo, aby se opětovně objevil v Trojce. Pověřil jsem ho, mimo výše již zmiňované, pomáhat Pinociovi s vlčí smečkou, a absolvovat činovnické zkoušky. Bratr Semínko od nového roku ukončil svou činnost v oddíle (vlčata) a proto měl Mamut Pinociovi pomoci. Zdálo se mi podivné, že je taková fluktuace u vlčat.

V průběhu roku byl Mamut v pořadí čtvrtým zástupcem Pinocia (Tommy, Malík, Semínko). To se mi přestávalo líbit...V tomto roce se registruje při oddílu jako činovnice - sestra Věra. Věra je maminkou jednoho z členů oddílu, povoláním lékařka, blízká přítelkyně mého zástupce bratra Jima - v jedné osobě.

Opět bylo nepopulární nutit členy oddílu, aby nosili na všechny akce skautský kroj, včetně OR (Oddílové rady). Pro dokončení krojové výstroje jsem objednal oddílové (družinové) výšivky. Starší kluci vozili z pražské skautské prodejny (JUN) ostatní maličkosti.

V polovině dubna, o Velikonocích, jsem pro nás pronajal hájovnu na Šelmberku u Mladé Vožice. K Velikonočním svátkům se měl vztahovat i celý program. Bratr Mamut mě požádal, abych celý program přenechal jemu, společně s Argem. Měl tehdy pocit, nějak dokázat, že nechce být jenom statickým, ale i platným členem oddílu. Smůlou bylo, že se rozhodl v této snaze opřít o skupinu lidiček, které před pár měsíci svým odchodem hodně emotivně podrazil. Ti mu to v této chvíli s grácií vrátili, a místo pomoci s uskutečněním jeho programu - šli do kina. Bylo to prostě fiasko *.

Měl jsem v záloze svůj původní program, takže se nic v zásadě nestalo. Nestalo? Bylo to osobní prohra bratra Mamuta. Snad si tehdy Argo ve skrytu duše myslelo, že to Mamutovi patří, ale jako skauti si neuvědomili, že to je vlastně jejich konec. Tak jsem to pociťoval já.

V květnu se naše vlčácká hlídka účastnila Svojsíkova závodu ve Veselí n. Lužnicí, kde získala pěkné 4. místo. V červnu proběhla Středisková hra nedaleko Pacova. Pořádal ji 1. oddíl, a my obsadili poslední místo. Bratr Pinocio s Mamutem, uspořádali víkendovou výpravu pro vlčata, tábořili nedaleko Sepekova u rybníku Chobot. Pinocio měl vše dobře připravené, proto tato výprava měla u vlčat velký ohlas.

Do této doby jsem neměl jako jeden z mála ve středisku Vůdcovské zkoušky. Nebylo to tím, že bych snad na ně neměl dostatek vědomostí; ostatně jejich absolvování mi bylo ORJ (Okresní rada Junáka) nabízeno každým rokem. Bylo to tím, že na vůdcovské zkoušky jsem nepohlížel jako na jakousi maturitu z výchovy, ale znamenaly pro mě mnohem víc. Nechtěl jsem texty pouze recitovat, ale interpretovat, což je podstatný rozdíl. Za interpretací stojí množství zkušeností, a hlavně osobní přesvědčení. A tak se stalo, že až v květnu 93 jsem úspěšně složil ČZ (Čekatelské zkoušky).

Spolu se mnou ČZ podstoupili i br. Mamut s Pinociem, jako základní kámen pro jejich budoucí rozvoj, a stabilitu oddílu. Tlačil jsem i na svého zástupce Jima, ale bez úspěchu. Bratr Indián byl dlouhodobě mimo hru (VŠ).

S čekatelkami jsem Mamutovi s Pinociem pomáhal, jak se dalo. U zkoušek jsme byli opět pohromadě, měl jsem proto jejich konzultace stále pod kontrolou a mohl kdykoliv zasáhnout. Mamut byl celkem dobře připravený. Pinocio zase neměl dostatek zkušeností, v čele vlčat stál necelý rok a vzhledem k jeho věku (15 let) poskytoval solidní záruku úspěšné budoucnosti.

* Poznámka: na Šelmberku bratr Mamut při hře Kotlíky, vyrazil svou kanadou vlčeti přední zub. To jej vyplivlo a pokračovalo dál ve hře. Tak budoucí vůdce oddílu - Míra Zub Vácha, ke své přezdívce přišel.