Žádal mě o přijetí skautů a skautek z Holandska a Švýcar, kteří by si rádi prohlédli skautský tábor. Vzal jsem to na vědomí, včetně zajištění doprovodného programu, a pohoštění.
Tří týdenní LST započal dne 17. 7. 93 a účastnilo se 24 chlapců. Byli rozděleni do třech čet (družin), pod vedením Pinocia s Podrážkou (Modrá), Mamuta s Vysílačkou (Červená), a Placáka s Vojtěškou (Bílá). V tomto pořadí se také družiny umístily v celotáborovém bodování. Tábora se průběžně účastnilo i několik členů Arga (Brabčák, Vlk, Lopaťák, Bizon), dále Indián, Mamut a Jim s Věrou (zdravotnice). Věra na tomto táboře složila skautský slib, na přímluvu mého zástupce Jima…
Tábor začal za deštivých dnů, ale nezabránil celkové výstavbě. Stihli jsme i víc. Bratr Jim vyrobil z krajinek truhlu, coby táborovou rakev, za tábořištěm vyrostl malý hřbitůvek s kříži. Pátý den přijel od Ratibořských Hor k lesu autobus, a bratr Johny přivedl hordu zahraničních skautek a skautů.
Většina byla v roverském věku, přesto se divili naprosto všemu, a my se zase divili, že oni se diví. Zděšeni byli například z naší latríny, a musel jsem jim imaginárně předvést, jak se používá. Avšak ta největší kanada, na ně teprve čekala.
Nad vykopaným hrobem jsem pronesl smuteční řeč, následně byla spuštěna rakev. Mamut se snažil troubit na polnici večerku, ale moc mu to nešlo. Kuckal do trumpety smíchy, až mu tekly slzy.
Naprosto šokovaní hosté si mysleli, že v průběhu tábora někdo z nás zahynul, a mrtvé jen tak pohřbíváme za tábořištěm. Jejich ohromení tomu i odpovídalo, když viděli na malém hřbitově tři dřevěné kříže. Koukali jeden na druhého, a někteří i smekli.
Svůj výstup jsme zahráli až do konce, ale v závěru jsme jim vyjevili pravdu. Pohřbívali jsme Poslední naději na návrat domu. Při odchodu hosté řvali smíchy, my s nimi, jak jsme je vypekli, a o to srdečnější bylo loučení.
Oproti předcházejícímu roku, jsem musel změnit místo nákupu potravin. Obchod ve Vřescích byl definitivně uzavřen, potraviny jsme proto částečně vozili z Ratibořských Hor, a zbytek vozili obden rodiče Pinocia.
Táborové bodování bylo odpočtové, tzn., z balíku bodů se postupně odečítalo. Prvně jsem zařadil do vybavení jednotlivců na tábor - tři papírové koule.
LT má svůj organizační řád, ke kterému neodmyslitelně patří i denní služba v kuchyni, aj. Doposud do služby ráno, nastupovala vždy celá družin. Po týdnu jsem tento zaběhnutý koloběh zrušil, a nahradil půldenním výkonem služby. V praxi to znamenalo, že nová služba přebírala svůj post až po obědě, a předávala zrovna tak druhý den.
Tím byla částečně zajištěna účast družiny pro ostatní program. Během několika let, jsem tento systém ještě zdokonalil. Po obědě nastupoval do služby v kuchyni, vždy jeden zástupce z každé družiny - rádce nevyjímaje.
Rádce také určoval, kdo půjde do služby s tím, že se postupně museli vystřídat všichni. Činovník (vedoucí dne), který měl dohled nad kuchyní, poté z těchto zástupců určil, kdo bude pro příštích 24 hodin vedoucím kuchyně. Vedoucí se staral, aby bylo uvařeno, uklizeno, atd.
Tento způsob byl (je) velmi efektivní …
