Po letním táboře roku 1993, byl oddíl dobře zahřátý. LST měl úspěch, ale já měl pochybnosti. Něco zásadního se přeci jen stalo.
Do nového skautského roku jsme vstupovali s jednou družinou Bobrů a smečkou 14 vlčat. Do čela družiny jsem postavil br. Malíka s Brčkem.
Problém byl s vlčaty. Bratr Tommy se po prázdninách do oddílu už nevrátil, a já prozatím nevěděl proč.
A ač se Pinocio snažil, cítil jsem, že nelze vést vlčata, tak jak si sám doposud myslel. Vést vlčata jako hordu, vypustit metodiku, prostě nejde. Mamut chtěl mermomocí pracovat s dětmi, tedy jsem mu navrhl, aby pomohl u vlčat Pinociovi s druhou šestkou vlčat.
Po dohodě s Jimem, jsem sestavil nové vedení Trojky. Mým tichým zástupcem se stal bratr Mamut, Pinocio byl pověřen na místo Indiána funkcí rádce oddílu, Věra zdravotnicí oddílu (od prosince i nově vzniklého střediska). Jima jsem odstavil na druhou kolej z prostého důvodu, nechtěl se vzdělávat, a jak sám říkal, měl jako živnostník hodně práce.
Mimo to, zůstalo asi pět starších kluků, který nevěděli kam se zařadit. Proto při oddíle vznikla samovolně další roverská družina (4. 9. 1993), která si dala jméno Sagitta. Iniciátorem jejího vzniku nebyl nikdo jiný než bratr Pinocio.
Když jsem to slyšel poprvé, myslel jsem, že mě raní mrtvice! Ptal jsem se Pinocia, když jako chtějí dělat rovering, proč se jednoduše nezařadí pod křídla 8. roverského oddílu Argo. Odmítl to s tím, že nechtějí, dopadnout jako oni, proto zůstanou při oddíle. Na rozdíl od něho, jsem věděl, že nevědomky rozbijí soudržnost oddílu.
Bohužel, všechno bylo po měsíci jinak. Mamut byl u vlčat pár schůzek, ale pak znenadání šel, jak se říká - za svým osobním cílem. Nebyl prakticky u oddílu vidět, prý pracuje na své postavě. Navíc nad ním visel povolávací rozkaz do armády, což ho činilo nervózním, a já se snažil jeho absenci rozchodit.
Na tomto příkladu je vidět, jakých zásadních omylů jsem se dopouštěl.
Zatím co na sebe jsem byl hodně náročný, svým činovníkům, ale i starším klukům jsem měřil jiným metrem. To se v budoucnu ukázalo, jako velkou chybou. Je také pravdou, že jsem v té době bratra Pinocia velmi postrkoval na žebříčku jeho skautské kariéry. Také přiznávám, že jsem měl situaci ztíženou i tím, že odešel bratr Indián na studia mimo domov.
Počátkem října nás Indián navštívil, když se na skok vrátil z USA. Rychle jsem uspořádal oddílovou schůzku, a na ní nám Indián vyprávěl, jak to chodí za velkou louží, kde pracoval jako rangers v několika přírodních rezervacích. Bylo to natolik poutavé, že jsme se dohodli uspořádat takovéto sezení v budoucnu ještě jednou.
Kolem výročí založení našeho státu uspořádala Sagitta oddílový výlet pod Velký Blaník. Sagitta si připravila i program, a tak se pod Blaníkem odvíjely rytířské souboje a za tmy ohnivá show s pochodněmi. Tato výprava byla výjimečná také tím, že ráno po probuzení, byla teplota -12°C! Bylo opravdu nevlídně v tom času.
13. 11.1993 jsem složil činovnický slib a stal se oficiálně vůdcem oddílu. Zkoušky proběhly v areálu Junáka v Sezimově Ústí. Vůdcovské zkoušky úspěšně absolvoval také bratr Mamut. Pinocio přišel v kroji jako doprovod bratra Mamuta, aby prý okoukl jak to u VZ chodí. Ale ve skutečnosti, za jinými dveřmi složil Čekatelskou zkoušku.
No nic! Výše popisované situace mi také daly podnět, založit si vůdcovský deník, začít si dělat poznámky, hledat odpovědi na otázky. Dnes z něho také často čerpám při tomto psaní. Když jsem svůj zápisník pár let nato ukazoval bratru Grizzlymu (Mirko Vosátka), přiznal se, že on začínal tím samým způsobem.