Ani jsem nezaznamenal v průběhu tábora, nějaké větší aktivity roverů na základě vlastního plánovaného programu. Výjimkou snad byla ohnivá show u závěrečného ohně dívčí Trojky, a později - chlapecké Sedmičky. Vyplynula z toho mnohá ponaučení, která jsem si vzal k srdci v budoucnosti.
Po táboře jsem byl hodně zdecimovaný fyzicky. A Věra mi nabídla, abych si mohl odfrknout, a dát do hromady konečné táborové papírování, že mi napíše na pár týdnů neschopenku. To mi pomohlo uzavřít v klidu vyúčtování tábora, a dalo prostor pro další aktivity v rámci oddílu.
Hodně mě překvapilo, že se hned po táboře bratr Pinocio účastnil Lesní školy, zvlášť když neměl Vůdcovské zkoušky a nebyl ještě plnoletý. Jako v případě Mamuta, se mě nikdo na nic neptal, doporučení se dostalo od nového vůdce střediska. To jsou věci, kterým zas tolik nerozumím, a nemám se starat…
Další věc, která mě trápila, byl nedostatek dětí v družinách i rádců. Dosavadní družina Medvědů, přišla na táboře o rádce. Seržant s Brčkem se začlenili do Sagitty, a já si marně lámal hlavu, jak to všechno rozlousknout. Navíc, Pinocio měl odejít na studia mimo okres, a Mamut dostal povolávací rozkaz na vojnu. Z oddílu (Sagitty) odcházel bratr Placák.
První co bylo, zajel jsem za bratrem Johnym, aby napsal na Vojenskou správu, s žádostí o umístnění Mamuta do vojenské posádky v místě bydliště, protože pracuje s dětmi v Junáku. Tehdy to novelizace umožňovala, což se také povedlo. Johny si promluvil s Mamutem, který svou angažovanost přislíbil.
Venku byla letní výheň, vzal jsem proto své děti k rybníku se vykoupat. Tady jsem potkal bratra Rychlíka se ženou Alčou. Rychlík vedl chlapeckou Čtyřku. Slovo dalo slovo, a já se dozvěděl, že končí s oddílem. Respektive si nechává pár vlčat pro pobavení a rovery.
Ptal jsem se, co jako bude s těmi ostatními dětmi? Nějak moc je to nezajímalo. Tehdy jsem mu dal nabídku, že jejich kluky, pokud budou mít zájem, vezmu do naší Trojky. Oba mi to rozmlouvali, prý někteří z nich jsou nezvladatelní, ale já trval na svém. Od Rychlíka jsem dostal reference na každého z nich, ale já spoléhal na svůj úsudek, který byl, jak se později ukázalo správný.
Ještě ten den jsem si vzal od Rychlíka registrace kluků. Svolal si oddílovou radu, abych jim přednesl můj záměr. Hlasování proběhlo velmi těsně PRO, proti byla hlavně většina starých členů Sagitty. Důvodem bylo, že oddíl se sice zvětší o třetinu, ale cizích kluků, kteří přinesou své tradice...
Tady jsem začal prvně vnímat nový problém na obzoru. A sice, že se v tichosti přelívá kuloárního žvanění doma u Seržanta, do hmatatelné podoby. Vznikala jakási rádoby nezávislá skupina, která chtěla rozhodovat o tom, kam se má ubírat budoucnost oddílu.
Zašel jsem za Akélou, abych ho informoval o táboře i dění v oddílu. Měl na to svůj pohled: "...jseš na některý moc měkký. Rozhodující je - co chceš TY, a motivovat děti, aby byly skauty!
A tak od září přišli do oddílu bratři Borek, Malé Bidlo, Žába, jeho brácha Riki, Žeryk, Minutka, Divočák, Marabu.
Tohoto kroku jsem nikdy nelitoval, a jak se ukázalo později, udělal jsem velmi dobře. Důkazem byl zájem většiny těchto kluků a pomoc oddílu i po létech...
