Dostávám se postupně k tomu, co jsem plánoval. Zveřejnit zápisky „lovců“ Třetího orlího pera. Na začátku ještě pro srovnání připomenu, jak probíhal lov v našem oddílu (středisku), kdy jednou ze podmínek bylo – splněný minimálně 1. stupeň skautské zdatnosti. Lov začínal vždy na letním táboru s ranním nástupem, a trval 24 hodin.
- Prvé orlí pero ulovil ten, kdo dokázal 24 hodin mlčet. Nesměl vydat ani hlásku, tedy ani kašlat nebo pískat.
- Druhé orlí pero náleželo tomu, kdo se po 24 hodin zdržel přísunu jakékoliv potravy. Pil pouze čistou vodu.
- Třetí orlí pero bylo završením všeho - přežití. Lovec si bral s sebou věci pro přežití, litr vody a píšťalku (pro případ přivolání pomoci). Ostatní vodu si musí zaopatřit sám.
Vždy byla má představa, že pokud byl lovec starší patnácti let, mohl si vzít, krom tužky a bloku - pouze čtyři věci. Ode mně získáš vodu, čvrtku chleba a to je vše. Ostatní - co budeš potřebovat, si musíš obstarat sám. Snaž se, jsi na lovu. Pokud neulovíš TY, budeš uloven sám...
Ostatním jídlo nosil pouze vůdce na předem domluvené místo, jídlo si lovec směl vyzvednout nepozorován.
Že to lovci neměli jednoduché, mohu potvrdit osobně. Sám jsem po nich často zběžně pátral. Snad se to někomu zdá ne fér, ale můj názor je opačný. Lovec musí být stále ve střehu a odpadá oboustranný pocit, že to je vlastně „lehárna“. Myslím, že takto mohll být každý náš nositel „Orlích per“ na sebe pyšný, že ve zkoušce skutečně obstál. Mohu všechny ubezpečit, že hrdost jsem sdílel s lovcem i já; v mých očích lovec stoupl o dobrých sto procent…
Tyto texty často vypovídají o statečnosti a sebeovládání našich kluků a děvčat, na cestě překonat sebe sama. Zápisky přepisuji více méně učesané (málo koho by zajímalo, kdo kdy příkladně šel na latrínu) tak, aby hlavně vystihly myšlenky, jednání a podmínky samotných lovců. Rovněž budu ponechávat i některé slangové výrazy pisatelů…