Jezdila na naše tábory také Ilona (Žihadlo alias Sluníčko). Na samém počátku byla členkou našeho oddílu, jako rádkyně Žlutého kvítku.
Po odchodu této družiny do dívčí Trojky, na náš oddíl nezapomněla, a jak mohla, objevila se mezi námi. V dívčí Trojce nebyla spokojena. Se svým smutkem se svěřila Mamutovi, a ten ji poslal za mnou, že já jí určitě nějak pomohu.
Jednoho podzimního dne 1994 za mnou přišla s tím, že končí ve svém oddílu. Nebyla tam pro ni práce. V podstatě jsem ji rozuměl. Byla ve věku rangers který nikde nefungoval, skauting dělat chtěla, ale nevěděla jak. Zeptal jsem se ji, zda by si troufla na oddíl. Pokud ANO, musí na podzim absolvovat VZ. Souhlasila.
Založit roj v chlapeckém oddílu, a tím se stát koedukovaným oddílem, byla tehdy cesta proti proudu. Neschvalovala jak SR, tak i ORJ – zvlášť teprve br. Johny, který v koedukaci viděl pionýrskou metodiku. Proto s tímto nápadem jsem nejprve došel za Akélou, abych mu připomněl jeho větu:
- Pokud děláš to, co jsi vždy dělal, dostaneš to, co jsi vždycinky dostal. Pokud chceš aby tvůj oddíl rostl, musíš začít myslet ale i jednat jinak!
Akéla souhlasil, s tím, že to musí být už od počátku v tomto smyslu nastaveno. Znamenalo to, že krom Sluníčka, jako vůdkyně, musí mít ještě zástup. Pokud by se roj dál rozšířil, nebyl by problém, aby se světlušky osamostatnily jako oddíl. Oddíl by zatím zajišťoval servis a pomoc. Já osobně jsem v tom viděl i příležitost, jak odnaučit kluky tzv. neotesanosti při spolupráci s dívkami.
Jako první krok mi Akéla doporučil, než půjdu za Johnym, vypracovat písemně podrobnou koncepci. Do koncepce jsem zahrnul části organizační, hospodářské, etické, k tomu nějakou omáčku. S tím, a konceptem roveringu, jsem se vydal na jaře 95 za Johnym.
Ten to nejprve odmítl, ale sedli jsme si k čaji a společně můj návrh rozebírali. Nakonec souhlasil, ale měl několik podmínek. Jedna z nich byla, že Ilona musí mít VZ a její zástupkyně min. zkoušku čekatelskou.
Následně jsem se se Sluníčkem sešel a dali dohromady budoucí reálný postup. Teprve potom, jsem tento plán přednesl na OR. Tak jako vždy, byly ohlasy nepříznivé, ale stál jsem si za svým.
Oficiální zahájení roje světlušek bylo stanoveno na září. Do té doby musíme připravit metodiku, a hlavně nalézt vhodnou zástupkyni. Protože Sluníčko o nikom nevěděla, pověřil jsem tímto úkolem bratra Pinocia. Pinocio měl o děvčatech v jiných oddílech přehled.
Vytipoval ses. Stáňu (z bývalého 4. oddílu) a začal s ní randit. Stáňu pozval do týdne na schůzku ještě se mnou, a společně jsme ji přesvědčili, aby do toho šla s námi. Stáňa zůstala po rozpadu svého oddílu sama, a toužila s malými dětmi pracovat dál. Tím jsme měli vyhráno.
Děvčata si postupně připravovala koncept, a zvolily si budoucí název roje - Rosničky. Mezi rodiče i známé jsme rozhodili náborové letáčky. Zájem byl obrovský! Děvčatům jsem doporučil, aby se účastnily našeho letního tábora, s tím, že si připraví několik programových vstupů pro naše vlčata.
Bohužel, jak se později ukázalo, Stáňa byla až příliš podřízená Pinociovi než roji. Když láska opadla, vrátila se po roce zpět do „Čtyřky“. Zde si založila vlastní roj, a později se „Čtyřka" přejmenovala na 2. dívčí oddíl se Stáňou včele. Ale to je již jiná kapitola v tomto příběhu...
