První táborové pondělí roku 95, když děti odešly na vycházku do Lopečku, za mnou přišel Pinocio. Sdělil mi, že má pro Sagittu jakýsi týdenní výsadek, z toho důvodu chce s rovery opustit tábor ve středu nad ránem. Jestli bych je finančně založil, aby neumřeli cestou hladem.
Navíc je jeho sdělení tajné, tak abych byl opatrný, nic nevyzradil.
Chvilku jsem o tom přemýšlel, protože nikdo ze Sagitty nebyl plnoletý. Ptal jsem se co je cílem jejich výletu, aby to nedopadlo jako posledně.
Ubezpečil mě, což mu Věra potvrdila, že budou ve spojení s Jimem, který je o všem zpraven. Dobrá hochu, máš LŠ, tak jistě víš, co děláš. Souhlasil jsem s podmínkou, že po svém návratu on sám provede peněžní vyúčtování, a povedou si palubní deník.
Sagitta v tichosti odešla ve středu pár hodin po půlnoci. Když se večer u brány objevil br. Vysílačka, tak jsem nebyl překvapen, ale polil mě pot, že se něco stalo. Vysílačka pronesl, že se vrátil protože se mu podebral palec na noze. Kluky by jenom zdržoval. Současně to omlouval tím, že se tak rozhodl sám.
Za pár dní se objevil Jim, proto jsem se ho zeptal, co roveři dělají, kde jsou. "Nevím, ale Pinocio mi o tom něco povídal", byla jeho strohá odpověď. Chvilku jsem ho pozoroval s otevřenou pusou, tady něco nehrálo, mně se v hlavě rozsvítila červená světla. Jistě znáte ten pocit, když se kolem vás něco děje, ale vy nevíte co!
K tomu asi tolik. Že se vrátil jeden člen, mě zarazilo, protože ten tam byl teamový duch. Sagitta hodila klidně svého člena přes palubu, i když to Vysílačka omlouval po svém.
Nevěděl jsem, jaký mají program, kde se budou pohybovat, co má být účelem. Sagitta si nevedla ani slíbený palubní deník. Navíc, po jejich návratu nedošlo ze strany Pinocia k úplnému vyúčtování nákladů. Jejich výlet byl v podstatě živelný, a byl jsem sakra rád, že se v pořádku vrátili.
Za zmínku snad stojí i to, že po odchodu roverů, se nám v noci ztratil totem, který byl za táborovým kruhem. Jak se později zjistilo, hlídal br. Dick. Ten si byl tentokrát natolik jistý s hlídáním tábora, že co se dělo za stany mu bylo doslova ukradené.
Totem odnesli roveři 4. oddílu pod vedením Stáni, která se tímto způsobem přijela podívat kam má za pár dní jet.
Naši roveři se vyčerpaní vrátili v polovině tábora. Pinocio s nimi ještě pár dní zkoušel svůj roverský program, ale kluci začali mrmlat, až ho později poslali s programem k šípku. Přijeli si prý odpočinout, a ne aby je soustavně buzeroval a organizoval jim čas...
Stalo se to večer po návštěvním dnu, když všichni odešli na hygošku. Náhle vzplál od svíčky stan Ferdy se Špendlíkem, ale díky okamžité reakci roverů to odnesl pouze stan a pár mokrých věcí obyvatel. Zas bylo co dělat.
Navíc jsem zaznamenal jakési rojení na louce pod studánkou. Jak se později ukázalo, přijeli tam autobusem pražští junáci tábořit.
Do studánky hodili pivní sud s pípou, natáhli hadici do budoucí kuchyně. Turistické stany značky Colemann postavili za potokem a bylo hotovo. Nedalo se nic dělat, musel jsem je trochu usměrnit. Zašel jsem za jejich vůdcem, abychom si vyjasnili body zájmu a teritorium. Teprve potom došlo k určité nápravě, abychom mohli koexistovat.
Jim s Pinociem dovezli kameru, aby provedli pár dní před koncem dotočnou.
Naposledy se nesly nad probouzejícími se Starými Horami trylky klarinetu. To Borek nás takto budil hudbou starých mistrů. Uzavřel jsem bodování, zatím co se kolem vše bouralo. Tábor se povedl na tolik, že se málokomu chtělo domů. Viděl jsem i slzičky, a já si uvědomil, že právě kvůli tomu to dělám.
Konec tábora přišel se závěrečným ohněm. Prvně jsem odměnil družiny podle pořadí, tzn. každý dostal nějakou věc na památku (baterku, uzlovačku, fixy). Já dostal na oplátku od dospěláků hrneček na kávu.
Stany se tentokrát nebouraly, protože po nás měli tábořit oddíl Medvíďat. Těm, a současně majiteli pozemku, jsem také uklizené tábořiště osobně předal. Čekalo na mě do konce prázdnin, ještě spoustu práce…
