Když píšu o bodování, tak na tomto táboře r. 1995, došlo prvně k bodování služby v kuchyni. Jednotlivci také mohli ukořistit body lovem bobříků (celkem devět).
Mimo CTH probíhalo Mistrovství v uzlování, či družiny postupně nocovaly v lese. Podnikl se výlet za starostou Chýnova (skaut). Trénoval se hod holí, tvrdě pracovalo na Celostní sportovní zdatnosti. Zařadil jsem i nové typy her (indiánský tenis), skvěle se vydařil Mašíňák…
Na základě příběhu CTH družiny průběžně v soutěžích získávaly tzv. dekory a squadrony pro Otemaca. Otemaca byl jakýsi totem, dekory a squadrony zase barevné šňůry, které se na totem zavěšovaly. Sestavoval se pyren (maketa pyramidy). Vlčata v Lopečku rýžovala "zlato". Na rýžování měli omezený čas, dle toho jak si vedla jejich družina v táborovém bodování.
Vyvrcholením CTH bylo hledání "pokladu", dle skrytých indicií v krajině. S tím pomohlo Sluníčko, které přijelo ten den na stálo. Protože v táboře nebyl nikdo starší, krom Věry, předal jsem následující den ráno právě jí tábor, a programovou náplň br. Pinociovi.
Se Sluníčkem jsme si naložili na záda dva ruksaky kolíků, přibrali kazety s indiciemi, červené kameny, buzolu, a vyrazili na trasu. Cestou mi vysvětlovala, co si připravila do táborového programu, tak jak bylo dohodnuto.
Po našem návratu mi bylo oznámeno, že si br. Dick (vlče) nožem seřízl koneček palce na ruce. Právě byli na návštěvě cizí rodiče, a ti ho odvezli do nemocnice.
Věra jela s nimi. Jak jsem pochopil, po mém odchodu si pod vedením Věry a roverů, každý dělal, co chtěl. Strašně mě to naštvalo. Druhý den Věra přijela se zástupcem Jimem na otočku, aby mi sdělili, že zraněný Dick i Věra už zůstanou doma.
Začátek pokladovky jsem nastrčil na noc toho samého dne, po okruhu Lopeček - Dobronice - Dubský vrch - Mašovice - Chotčiny - Jirkova skála - Batkova skála - Ratibořice. Nyní měly družiny zúročit zkušenost ze samostatného nocování z počátku tábora. Další podmínkou bylo, vést si palubní deník.
Poklad (bednu) jsem předem ukryl do břehu potoka nedaleko Lopečku. Už to vypadalo beznadějně, někdo kopal, jiní posedávali na břehu, zlomeni na duchu, netušíc že právě pod nimi je kýžený poklad ukrytý. Jediný br. Bydlo se nevzdal a nakonec nalezl jak bednu, tak i ukrytý hrnec se sladkostmi.
V průběhu kopání jsme zjistili, že jsou v nedalekém Lopečku rozházené podsady po ukončeném junáckém táboře, rozlámané konstrukce. Takže vyhrnout si rukávy a po někom uklidit...
